Kouzelná metoda „Jedna v celou“ aneb Jak se k psaní neustále vracet

Máte volný den a rozhodli jste se (konečně) usednout k psaní své knížky. Dokonce jste s tím možná i začali. Najednou jste se však přistihli, jak sedíte ve svém oblíbeném křesle a čtete si. Vůbec nevíte, jak se to stalo. A než jste se nadáli, byl večer a volný den na psaní ten tam… Znáte to?

Já rozhodně ano, což mě vedlo k napsání tohoto článku. Objevila jsem totiž metodu, jak z toho ven! Metoda lze použít nejen pro psaní knih, ale pomůže prakticky s čímkoli, do čeho se vám nechce. Může jít i o psaní diplomky, psaní domácích úkolů či vyřizování pracovních mailů.

Pracovně jsem tuto metodu nazvala Jedna v celou.

A v čem že spočívá?

Uvědomila jsem si, že když už se konečně k psaní dokopu, mám problém u něj vydržet. Ne, že by mě to nebavilo, ale kolem je tolik věcí, které člověka neustále od psaní odvádějí! A jakmile k takovému vyrušení dojde, je těžké se k psaní vrátit. Ať už mi někdo zavolal, nebo jsem začala pro trochu vydechnutí hrát tetris… Víte, jak je těžké skončit, když zrovna překonáte rekord??

I když povypínám všechna typická rušidla (internet, televizi, rádio, telefon), nejde vypnout potřebu vyndat prádlo z pračky, která právě doprala a naléhavě na vás hvízdá, či nakrmit domácí zvířátka, když je čas a ony se dožadují.

Tak takhle ne, řekla jsem si, když jsem opět čtením a úklidem promrhala celý volný víkend, aniž bych napsala jedinou čárku. Takhle by to nešlo. Musím na sebe pěkně zostra! A vtom mě to napadlo.

Chytrý telefon a Pavlovův reflex

Vzala jsem telefon a nastavila si na něm budík na každou celou hodinu s textem, který přikazuje: „Napiš JEDNU větu!“ Když budík zazvoní, sednu k počítači a napíšu jednu větu. Faktem je, že nikdy nezůstane jen při té jedné. Schválně, zkuste to taky!

Chytré telefony vám umožní mít tolik nastavených budíků, kolik chcete – viz snímek v úvodu článku. Ideálně si nastavte nějaké speciální zvonění, které jinak nepoužíváte, aby se vám začalo pojit právě s psaním a postupně se tak vytvářel Pavlovův reflex.

Jakmile budík zazvoní, všeho nechte (možná s výjimkou, když sedíte na WC), sedněte k počítači či vezměte blok a tužku a napište jednu větu. Tedy – aspoň jednu. Nikdo vám ovšem nebrání jich napsat víc.

Ideální je samozřejmě používat tuto metodu ve volný den, nebo po práci. V zaměstnání či ve škole by vám to mohlo přinášet potíže 😊.

S metodou Jedna v celou už se vám nestane, že se k psaní ten den nevrátíte. Budete doslova nuceni se k tomu opakovaně vracet. Tehdy poznáte, jak rychle ubíhá čas. Budík bude pořád zvonit a nutit vás vrátit se k rozepsané práci. A nedopadnete jako na následujícím obrázku:

Proces psaní knihy někdy zahrnuje spoustu činností, které jste předem nezamýšleli 😊

Mimoto, pomyšlení, že máte napsat jen „jednu větu“ vás příliš nezavazuje ani nesvazuje. Když budík znovu zazvoní, nejspíš se vám nebude chtít vstát od toho, co právě děláte, a sednout zase k psaní.

Jde ale přece jenom o jednu větu, no ne? Jednu větu dokáže každý, i kdyby to měla být věta „Fakt se mi teď nechce psát ten podělanej příběh ani nic jinýho!“ Budete se divit, ale i takováto věta vás dokáže nastartovat, už jenom tím, že jste zase usedli k počítači.

Zjistila jsem, že po zazvonění budíku u toho pokaždé vydržím většinou cca deset až patnáct minut, než zase podlehnu volání okolního světa a začnu dělat něco jiného. Jakmile se však ozve speciální zazvonění, nediskutuju a sednu zase k počítači. Nevěřili byste, jak velký vliv to bude mít na přibývání slov v textu!

Speciální zvonění budíku bude mít vliv i na vaše okolí. Postupně si přivyknou, že jakmile se ozve tento zvuk, všeho necháváte a usedáte k psaní. Časem přestanou reptat a přijmou to jako fakt – i u nich se vytvoří Pavlovův reflex nerušit.

Také to z vás sejme stres, který vám našeptává, že nesmíte od práce vstávat, protože pak byste se k tomu nemuseli vrátit. Naopak, vstávat můžete, protože si jste jistí, že za necelou hodinu k tomu zase usednete.

Zkuste si to jeden plný den a podělte se o své výsledky!

Vtipná historka na závěr (možná s poučením)

Představa, jak vám uprostřed porady se šéfem zazvoní budík a vy budete mít cukání napsat svou „jednu větu“, mi připomněla vtipnou historku. Před časem byla u nás v práci velmi populární facebooková hra Farmville.

V této hře jste vlastnili online farmu, kde jste pěstovali plodiny a chovali zvířata. Hra měla přísná pravidla – když se ozvalo oznámení, že vám dozrálo ovoce či zelenina, měli jste jen omezený čas na to, abyste sklidili, jinak vám to „shnilo“ a vy jste nedostali body.

Jeden čas na této hře byla závislá spousta lidí i u nás v práci. Pracovala jsem tehdy v mezinárodní organizaci. Jednou jsme měli setkání s velmi důležitým, vysoce postaveným člověkem. Uprostřed jeho proslovu k nám se ozvalo z několika kapes kolegů oznámení, že jim dozrála mrkev. Začali se ošívat, ale věděli, že nemohou sáhnout po telefonu a mrkev sklidit uprostřed tak významné schůzky. Snažili se tedy ovládnout, ale bylo vidět, jak jsou nervózní.

Vtom se ozvalo cinknutí i z kapsy pana řečníka. Ten zachoval stoický výraz a se slovy: „Omlouvám se, toto musím vzít,“ spěšně opustil na pár minut místnost. K velké úlevě kolegů, kteří si mezitím také sklidili 😊.