Existují dva druhy psaní. Jednomu se říká plynutí, častěji se používá anglický výraz flow. Jistě to znáte, je to ten stav, kdy kolem vás zmizí čas i prostor a vy píšete jako náměsíční, neuvědomujete si nic kolem sebe, nedbáte na hlad, na žízeň, na horko či na zimu a jen píšete a píšete, a může tak uplynout třeba několik hodin a vy vůbec nemáte ponětí o čase.
Je to naprosto skvělý stav, který však nejde vyvolat cíleně. Někdy se dostaví, někdy ne. Samozřejmě čím častěji píšete, tím častěji budete zažívat flow. Nelze na to však spoléhat, a už vůbec nečekat, že se dostaví denně.
Druhý způsob psaní je prostřednictvím každodenního vědomého úsilí. Tím nechci říct, že se z psaní má stát povinnost. Pokud píšete jen pro radost a není vaším cílem knihu někdy dopsat, toto nepotřebujete.
Co když ale chcete, aby vaše kniha jednou spatřila světlo světa, ale pořád vám něco brání usednout k počítači? Trpíte zoufalým nedostatkem času? Brání vám v psaní škola, práce, rodina či cokoli jiného, co vám neumožňuje se svou knihou patřičně pokrokávat (jak by řekl pan Kaplan)?
Anebo jste klasickou obětí prokrastinace, a když máte psát, pocítíte náhlou potřebu začít uklízet, mýt okna, spravovat roky nefunkční šuplík či přerovnávat komoru? A přitom byste si tak přáli se svou knihou postupovat dál! Nápady máte, i vymyšlený příběh a postavy, ale prostě nejde k tomu sednout a psát. Pořád je na co se vymluvit.
Ať už je vaším problémem lenost, perfekcionismus, nedostatek času či jste obětí prokrastinace, právě pro vás je následující tip, jak s vaší knihou radikálně pohnout.
Kouzlo deseti řádků
Sama jsem často bojovala s podobnými problémy. Rozhodla jsem se proto najít nový způsob, jak nad těmito překážkami zvítězit. Je to výzva na motivy National Novel Writing Month (možná jste o tom slyšeli, spočívá v tom, že za měsíc napíšete 50,000 slov, což je malý román), ale je MNOHEM jednodušší.
Je to na první pohled minimalistická verze s názvem „10 řádků denně“. Hledala jsem délku, která nebude zastrašující. I jedna stránka se mi zdála příliš moc. „Sedni k počítači a napiš stránku“ – i na to jsem chtěla mít čas, klid, prostředí, pohodu… Zkrátka podmínky, které nenastanou skoro nikdy.
Až jsem na to přišla. Zjistila jsem, že deset řádků je tak akorát. Napíšete je za pouhých pár minut a nijak vás to nemůže předem zastrašit. Ale nejen kvůli délce. Postupně jsem sestavila soubor pravidel, která tuto výzvu dále definují, a díky nimž vám to půjde krásně od ruky. Tady jsou:
Pravidla
A ještě tip
Pište vše do jednoho souboru, i kdyby se to mělo týkat více knih, anebo se nehodilo do žádné – a tedy výhledově do několika různých. Nesnažte se to rozdělovat do podsouborů či podkapitol aj., jen tím na sebe budete vytvářet tlak, abyste se rozhodli, kam to bude patřit. Prostě pište stále dál.
Já každý den napíšu datum, ale to nemusíte, jen mi to pomáhá zjistit, kdy jsem už napsala deset řádků. A pro snazší orientaci, jelikož píšu zároveň dvě knihy, vždy začínám odstavec jménem té postavy, které se pasáž týká, aby to bylo přehlednější.
Jakmile se zbavíte jakýchkoli omezení, váš mozek se uvolní a bude psát jedna radost. Cílem je postupovat vpřed, každý den, udržovat se v psaní a vytvářet si návyk. A to, co vznikne, se vám bude jednou někam zcela jistě hodit. Když zrovna nemám myšlenku hodící se do knihy, píšu cokoli, co mě zrovna napadá. Například o jízdě autem. Nebo o knize, co mě zaujala. A tak podobně.
Důležité také je napsat těch deset řádků opravdu každý den, bez ohledu na to, kolik jste napsali včera. Málem jsem se chytla do této pasti – sotva jsem s touto výzvou přišla, druhý den mě to tak namotivovalo, že jsem napsala místo deseti řádků několik stran. Vzápětí jsem onemocněla, ležela jsem s teplotou, a měla jsem našlápnuto říct si: Včera jsem napsala na týden dopředu, teď můžu vynechat. To je PŘESNĚ cesta do pekla. Když jsem dodržovala pravidlo, že píšu každý den, posunovala jsem se dál setrvale a bez problémů.
Také jsem si povšimla, že snazší je to pro mě udělat co nejdříve po probuzení, jakmile mám chvilku volna. Tím myslím v den, kdy nemám čas – jakmile vím, že před sebou volný čas mám, tak je lepší zasednout k tomu ve chvíli, kdy vím, že mě může chytnout inspirace a psát třeba několik hodin.
V dny, které mám ale nabité prací, nebo jsem nemocná, je lepší těch deset řádků napsat co nejdříve, protože čím více den pokračuje, tím více na to myslím a tlačím to před sebou jako nesplněný úkol a je to zbytečně zatěžující.
Každodenním psaním vyladíte mozek na nové nápady, se kterými se budete mnohdy už hned budit. Zpozorovala jsem to po pouhých deseti dnech, kdy jsem tuto výzvu začala praktikovat – jsem více angažovaná do svého psaní a mozek přináší další a další nápady do obou rozepsaných knih.
Věřím, že se totéž projeví i u vás! 🙂
Takto vypadá moje tabulka, mám ji připravenou na několik měsíců dopředu – případně ke stažení zde: