Stalo se vám někdy, že jste věděli, co je s vaší knihou špatně, ale stejně jste se nedokázali pohnout dál? V tomhle článku sdílím příběh o tom, jak mě po několika letech odblokovala jedna obyčejná otázka a proč při tvůrčím bloku často nepotřebujete odborníka, ale jen někoho, komu svůj problém řeknete nahlas.
Máte nápady v mobilu, v sešitě i v počítači a pokaždé je pracně hledáte? Ukážu vám jednoduchý systém, díky kterému budete mít všechny poznámky ke své knize na jednom místě a budete moct místo hledání konečně psát.
Ještě jako novinářka jsem stála v sarajevském hotelu Holiday Inn a řekla si, že až se sem jednou vrátím, budu tu bydlet. Netušila jsem jak ani proč. O několik let později se to skutečně stalo. Historka, která mi navždy změnila pohled na cíle, psaní knih i důvěru v proces.
Nevíte, jak pojmenovat postavu a kvůli tomu stojí celé psaní? Objevte 2 jednoduché techniky, díky kterým se nezaseknete a budete moct psát dál.
Záporák nemusí mít tvář, ruce ani hlas – a právě tehdy může být nejděsivější. Před pár lety jsem četla kamarádce svou povídku. Bylo tam všechno – hrdinka, zápletka, dialogy. Ale něco chybělo.„Kde máš konflikt?“ zeptala se.„No přece… ehm…“ A tehdy mi to došlo. Můj příběh byl jako polévka bez soli. Nudný. Plochý. Mrtvý. Od té doby...
Hrdina, který nezná odpovědi, nemusí být problém – naopak může být tím, co drží čtenáře v napětí. Rozdíl je v tom, jestli jeho tápání vede někam dál, nebo jen stojí na místě. V článku zjistíš, kdy neznalost funguje jako silný nástroj příběhu a kdy ti naopak rozbíjí celý děj.
Má psaní knihy smysl? Zjistěte, proč může být váš příběh únikem z reality – a jak začít první kapitolu.
Jak vytvořit fiktivní místa v románu, od malé kavárny po celý stát či planetu, praktické tipy na budování světa, které dodají příběhu atmosféru i svobodu.
Nedávno mi volala kamarádka, začínající spisovatelka. Byla úplně rozhozená. „Můžu do knihy napsat, že se příběh odehrává v nemocnici Motol?“ ptala se mě s obavou v hlase. „A co když tam bude hlavní hrdinka pracovat jako sestřička, která dělá chyby?“ Tahle otázka je opravdu důležitá – a i já jsem se s ní ve svých začátcích dost potýkala. Kolikrát jsem seděla nad...
Pamatuju si jak jsem poprvé dostala nápad napsat knížku. Do té doby jsem tvořila různé krátké textíky (komiksy, obrázkové příběhy), ale najednou jsem měla pocit, že mám téma na vlastní knihu. Jak vzrušující! Zajímaly mě tenkrát příběhy dětí bez domova, nebo dětí z nefunkčních rodin, s problematickými rodiči a tak. Kdykoli mě naši vzali do knihkupectví, takové knihy jsem tam hledala....
