Pamatuju si jak jsem poprvé dostala nápad napsat knížku. Do té doby jsem tvořila různé krátké textíky (komiksy, obrázkové příběhy), ale najednou jsem měla pocit, že mám téma na vlastní knihu. Jak vzrušující! Zajímaly mě tenkrát příběhy dětí bez domova, nebo dětí z nefunkčních rodin, s problematickými rodiči a tak. Kdykoli mě naši vzali do knihkupectví, takové knihy jsem tam hledala....
Žádný pokus není zbytečný, vždy může sloužit jako odstrašující případ, praví Murphyho zákon. Proto jsem se rozhodla podělit s vámi o své prvotní neúspěchy, abyste nemuseli opakovat stejné chyby i vy. Minulý týden jsem na svých prvních knižních pokusech ukázala důležitost načrtnutí dějového oblouku pro úspěšné dokončení knihy. Dnes vám povím o tom, jak jsem objevila způsob, jak knihy dokončovat...
V minulém článku jsem slíbila, že se s vámi podělím o poučení z několika knih, které se mi v mých spisovatelských začátcích nepovedlo dokončit. Nebo se mi to sice pak už podařilo, ale jako kniha to stejně moc nefungovalo. Tenkrát jsem ještě nechápala, proč tomu tak je. Dnes, po téměř třech desítkách let zkušeností s tvůrčím psaním, v tom mám jasno. V tomto článku...
Blíží se začátek Projektu 2019, což je vhodná doba připomenout jeden starší příběh s poučením. Někdy se mě lidé ptají, jestli má vůbec smysl psát, když každoročně vychází tolik nových knih. Vždyť ta vaše se mezi nimi jednoznačně musí ztratit, ne? Tolik lidí píše, a třeba i lépe než vy, alespoň zpočátku. Nebylo by lepší se na to rovnou...
Od chvíle, co jsem začala pomáhat začínajícím autorům s jejich psacími počátky, si více všímám problémů, se kterými se lidé při psaní své první knížky obvykle potýkají. Postupně jsem objevila devět největších chyb, které autoři-začátečníci dělají. A kafe rozlité na vytištěný rukopis je jen to nejmenší 🙂 1) Nevěří si Často se setkávám s jedním konkrétním problémem – přestože...
Vždycky říkám, že psaní je poslání, nikoli povolání. Následujících dvanáct znaků vám napoví, zda i vy máte duši spisovatele! Poznáte se alespoň v některém? #1 Odjakživa hodně a rádi čtete. Knihy jsou pro vás něčím posvátným. Nikde jinde vaše peněženka tolik netrpí jako v knihkupectví. Když líčíte svou představu ráje, nechybí tam spousta knihoven. Již jako malí jste milovali...
Držet v rukou novou knihu – ať už vlastní, anebo zakoupenou v knihkupectví – je pro mě vždycky zážitek. Jakou cestu však musel spisovatel ujít, než se k vám jeho kniha dostala? A co můžete čekat i vy, pokud se pro napsání knihy rozhodnete? Jak se vůbec stane, že se člověk najednou rozhodne napsat knihu? (A tím myslím román, ať...
Opakovaně se setkávám s otázkou, zda je přípustné, aby autor psal příběh z prostředí, s kterým nemá bezprostřední zkušenost. Odpověď zní – ano i ne. Hned to rozvedu dál :). Při výběru prostředí pro vaši knihu je každopádně třeba vzít v úvahu, zda ho dostatečně znáte, anebo si o něm co nejvíce zjistit. Autor by rozhodně měl mít o prostředí, o kterém píše,...
Toto téma je příbuzné s předchozím příspěvkem na téma, zda psát v první či ve třetí osobě. Stejně jako u hlediska vyprávění si jako čtenář většinou příliš nevšímáte, jestli je knížka psaná v minulém či přítomném čase. Pro autora je to však velmi významné, protože každý styl s sebou přináší něco jiného. Příklad vyprávění v přítomném čase: Nastupuje do tramvaje. Dívá se z okna...
Vyprávění v první osobě znamená psát příběh z pozice hlavního hrdiny. „Kráčel jsem ulicí, potkal jsem Marii. Zdála se mi smutná. Přemýšlel jsem, co se jí přihodilo.“ V literární terminologii se tomuto stylu říká „ich-forma“, z německého „já“. Vyprávění ve třetí osobě je psané z pohledu vypravěče, který vidí vše. Používají se buď vlastní jména, anebo zájmena on, ona, oni....