Recenze: Petra Soukupová – Pod sněhem

Tři sestry, tři rozdílné povahy, tři rodinné situace. Tři životní příběhy. Jedno auto, jedna cesta. Dokonalý recept na drama, kterého dokázala využít Petra Soukupová ve své nové knize s názvem Pod sněhem.

Petru jako autorku jsem objevila poměrně náhodou prostřednictvím její knížky Marta v roce vetřelce, která byla v té době novinkou na pultech knihkupectví. Dělala jsem tehdy „průzkum“ českými spisovateli, chtěla jsem vědět, čemu se současní čeští autoři věnují. A tato knížka mě naprosto nadchla.

Vypráví příběh devatenáctileté Marty, jejíž život se náhle obrátí vzhůru nohama v důsledku nečekané lásky a neplánovaného těhotenství. Marta začne krizi řešit alkoholem. Postupný úpadek do té doby úspěšné mladé dívky, které život servíroval v podstatě to, co si přála, je psaný deníkovou formou a čtenáře vtáhne od první stránky. Vyvolává dojem, že čteme skutečný deník, navíc doplněný improvizovanými ilustracemi na jeho okrajích.

Na titul Pod sněhem jsem se tedy po zkušenosti s Martou velmi těšila. A kniha rovněž nezklamala.

Příběh je zdánlivě jednoduchý. Sourozenecká trojice je pozvaná na oslavu narozenin jejich táty, a jelikož jedna nevlastní řidičák a druhá má auto v servisu, musejí se vtěsnat do jediného dopravního prostředku. Mají z toho pramalou radost, a jak se ukáže, jejich obavy ze společně stráveného času na malém prostoru, v doprovodu hromady dětí, psa a navíc za nepříznivého počasí komplikujícího už tak náročnou cestu, jsou oprávněné.

Prostřední Blanka se cítí být morální autoritou, mající nárok kritizovat obě své sestry. Starší Olinu pro její upjatost a mladší Kristýnu pro její bohémskost a obecnou nezodpovědnost (podle Blančina názoru). A dává jim to nepokrytě najevo, ačkoli se zároveň snaží být smírčí silou. Blanka má dvě dcery, chlapce v kojeneckém věku a navíc ne zcela poslušného psa. Je přesvědčená, že ona je ta, která má život pod kontrolou a dělá všechno správně (nebo se tak aspoň snaží tvářit, i když ne každý jí to spolkne).

Nejstarší Olina je matka samoživitelka, jejíž zahraniční přítel se od ní nějakou dobu nechal živit, ale pak od nich utekl prakticky hned, jak dítě přišlo na svět. Olina je úspěšná právnička a navenek působí, že se vývojem situace nenechala rozházet a úspěšně zvládá kombinovat pracovní vytížení i výchovu pětiletého syna. Pod povrchem je však frustrovaná z toho, jak se jí nedaří vše zvládat tak, jak si představuje, a svou zlost si vybíjí na svých sestrách.

Nejmladší Kristýna je tatínkovým mazánkem a je zatím bezdětná, což je fakt, který si velmi užívá, ačkoli děti do budoucna nevylučuje. Obě sestry na ni pohlížejí tak trochu skrz prsty proto, že si Kristýna může zatím vychutnávat svobodný život bez závazků, což je dokazuje fakt, že se na cestu vydává s těžkou kocovinou po prohýřené noci. Ani Kristýna však není se svým životem nijak zvlášť spokojená, obzvlášť ne s rolí milenky ženatého muže, ze které se neúspěšně snaží vymanit.

Během cesty vyplývají na povrch jejich minulé i současné frustrace, vzpomínky na dětství i vzájemné výčitky, a situace se chvílemi velmi vyhrocuje. A další nepříjemnosti je čekají doma u rodičů.

Kniha je zajímavá právě tím, jak dokáže oslovit všední zážitky a události tak, aby se to dotklo každé z nás. (Zdůrazňuji každé a ne každého, neboť autorka píše příběh očima jeho ženských a nikoli mužských protagonistů, což není kritika, ale zkrátka fakt.)

Určitě doporučuji.