Pouštní včela – ukázka z připravovaného románu

Dnes bych vám chtěla nabídnout ukázku z mého připravovaného románu Pouštní včela, který vyjde v první polovině 2017 v nakladatelství Brána. Jedná se o psychologický román s politickým pozadím, portrét jedné rozervané duše, kterou zničila potřeba milovat po svém.

Adam Navrátil je potomek českých rodičů, narodil se však v Americe. Když dokončil studia, rozhodl se jet do České republiky poznat své kořeny. Zde potká osudovou lásku, která ho přiměje podívat se pravdě do očí – jeho lásky vždy končí katastroficky. Po zradě nejlepšího kamaráda Adam odjíždí zpět do USA, kde propadá nejprve depresi a posléze alkoholu. A v tomto okamžiku ho zastihne kontroverzní výzva z Bílého domu určená všem potenciálním sebevrahům…

Kapitola 13. – Ukázka

Adam se probudí na gauči v obývacím pokoji. Cosi ho bodá do ledvin. Trochu se nadzvedne a vytáhne zpod sebe prázdnou láhev. Zakleje a odhodí ji na zem, kde hlasitě břinkne o řadu svých předchůdkyň. Přitom mu padne zrak na televizi, která hraje naprázdno už bůh ví kolik dní. Matně si uvědomí, že dole na obrazovce bliká nápis NALÉHAVÉ. Mechanicky sáhne po dálkovém ovládání a zesílí zvuk.

„Neptejte se, co může vlast udělat pro vás. Ptejte se, co VY můžete udělat pro svou vlast. Slova Johna Fitzgeralda jsou i po letech živá v srdcích nás všech. A vracíme se k nim opět v této vypjaté době. Islámský fundamentalismus ohrožuje celý západní svět. Všechny naše hodnoty. Jediné, co zde může platit, je oko za oko, zub za zub. Právě z tohoto důvodu se obracíme k těm z našich spoluobčanů, kteří mají pocit, že již ztratili veškerý smysl svého života a rozhodli se odejít z tohoto světa. Neumírejte zbytečně. Dejte své smrti smysl. Staňte se hrdiny… emailovou adresu obetprovlast zavináč…“

Adam o tom chvíli zmateně přemýšlí. Mysl má ještě stále zatemnělou alkoholem a činnost jako přemýšlení mu jde jen velmi ztěžka. Posléze však zjevně dospěje k nějakému závěru, protože se zvedne a vrávoravě se vydá k počítači.

Koneckonců se rozhodl zemřít. Je načase přikročit k činu.

V počítači má stále otevřenou elektronickou zprávu, kterou se nikdy nenamáhal zavřít a která začínala těmi nenáviděnými slovy: „Nemůžu tě sehnat, ozvi se, chceme, abys nám šel za svědka…“

Dodalo mu to čerstvé odhodlání. Otevřel nový email a naťukal adresu, která běhala na pásce na televizní obrazovce. Do předmětu napsal OK a do textu svou bostonskou adresu a telefon.

Stiskl tlačítko odeslat. Hotovo.

Došel si do kuchyně pro novou láhev ginu, otevřel ji a hluboce si přihnul. U toho hluše sledoval televizi.

Zřejmě musel na chvíli usnout. Když se zase probral, postřehl, že z obrazovky hovoří v přímém přenosu prezident Tyson na mimořádné tiskové konferenci. Adam však už byl příliš opilý na to, aby se nad tím pozastavoval.

S prázdnou myslí vyslechl slova: „…všem, kteří celé věci uvěřili, se hluboce omlouvám. Došlo k útoku hackerů na internetové stránky Bílého domu. Amerika by nikdy nic takového neudělala. Nikdy bychom nikoho vědomě neposlali na smrt, ani kdyby si to sám přál, třebaže by to bylo pro dobro celku. To může udělat pouze Bůh. My si lidského života vážíme…“

To jsem si mohl myslet, napadlo Adama. Jsem blázen, že jsem na to naletěl. Prezident teď ze mě musí mít srandu. Nebo vlastně ti hackeři, kterým přišel můj email. Zajímalo by mě, kolik nás na tu hloupost naletělo. Ale stejně je to jedno. Co na tom záleží. Koneckonců to není poprvé, že jsem někomu pro smích… Cítil příjemné prázdno, alkohol postupně otupoval jeho smysly. Vše ztrácelo důležitost. I sám Adam Navrátil.

Netušil, že daleko od něj ve Washingtonu se mezitím naplno roztáčí soukolí operace Pouštní včela, které ho mělo již velice brzy strhnout s sebou…