Sára Saudková: Ta zrzavá – Recenze

Co se mi pojí se jménem Sára Saudková? Fotografka. Provokativní. Všechno možné, jen ne spisovatelka. Když jsem tedy její knihu s názvem Ta zrzavá spatřila na regálu knižních novinek, spontánně jsem si pomyslela, že to bude kniha o fotografiích a jejich pořizování. Rozhodně jsem nečekala psychologický román nejen o problematických vztazích mezi ženou a mužem, ale i o neméně obtížných vztazích v rodině a o dospívání v době, v němž jsem dospívala i já.

Kniha má podtitul „Láska, nenávist, a to mezi tím“, a obsah tomu skutečně odpovídá. Kromě toho je na obálce kulaté razítko hlásající „Překvapení na české literární scéně“, kterým také opravdu je. Aspoň pro mě jím bylo.

Nevím, co jsem od té knihy čekala, něco mezi „nic“ a „něco přece, když jsem ji koupila“, ale rozhodně ne to, co jsem od ní dostala. Kniha je velmi čtivá, i když je psaná pro mě méně splavným stylem – málo přímé řeči, hodně popisu, ale popisu toho, co jsem zažívala jako malá, a také spousta citů, rozporuplných prožitků a myšlenek, s nimiž se člověk (aspoň člověk-já) může ztotožnit. Pomalejší tempo tedy knize nijak neubírá na čtivosti.

A kromě toho je kniha psaná – opět překvapivě – krásným jazykem, používajícím mj. spoustu metafor, které ději dodávají větší hloubku i šířku. Promiňte, Sáro, že jsem od Vás tohle nečekala, nějak se stále častěji přichytávám (přistihávám? přistihuji? ach  ten češtin) při čtenářských předsudcích, s nimiž k četbě přistupuju.

Jako polehčující okolnost uvádím, že sice po knihách sahám s předsudky, ale šanci jim dávám podle hesla „vyslechni i druhou stranu“. A pak se ráda nechám přesvědčit o tom, že se věci mají úplně jinak, než očekávám.

Kniha má atmosféru podobnou knize Má léta s Andy Warholem od Ultra Violet, kterou jsem s nábožným zápalem hltala v dospívání, a kde roli dekadentního Andyho Warhola představuje Jan Saudek a Sára je samozřejmě mladá a dychtivá Ultra Violet.

Příběh vypráví v první osobě, takže děj sledujeme celou dobu jejíma očima a prožíváme jejími pocity. Dodává to tak knížce autentičnosti a umožňuje to věcem lépe porozumět (i když ne nutně dostat objektivní obraz skutečnosti, což ani není záměrem vyprávění). Vidíme Sáru malou, Sáru dospívající, Sáru zamilovanou, Sáru odcizenou i vnitřně rozervanou, Sáru připravenou se vším skoncovat.

U některých knih je lákavější styl, u některých obsah. Ta zrzavá má oboje a v hojné míře.

Jedna z knih, ke kterým se rozhodně budu ráda vracet.

Děkuji Vám za příjemné čtení, Sáro.