Kde beru inspiraci I. – aneb Proč může být zábava poslouchat zprávy

Rozhodli jste se začít psát, ale postrádáte inspiraci? Nosíte v sobě příběh, ale „ještě něco to pořád chce“, jenom nevíte, co? Ruka by už už psala, ale mozek pořád hlásí, že potřebuje dál popostrčit? Moc dobře tyto situace znám. Když se však rozhlédnete kolem sebe, zjistíte, že inspirace se nachází všude kolem vás. V tomto článku pojednám ty hlavní, s nimiž mám zkušenost sama.

Mám několik základních zdrojů inspirace, každý má přitom trochu jiný efekt. Mezi tři hlavní zdroje pro mne patří: 1) četba knih, 2) sledování filmů / seriálů, 3) zprávy v novinách / televizní zpravodajství (ano, čtete správně).

Četba knih

Už dávno jsem si všimla jedné zajímavé věci. Když čtu naučnou literaturu (tím myslím především o astronomii, o fyzice apod.), nemám tendenci sednout k vlastním knížkám a psát příběh. Tyto knihy mě velmi zajímají, ale nemají „přesah“ do mé tvorby. Zřejmě by mělo, kdybych byla autorkou science-fiction, což ovšem nejsem.

Když však čtu beletrii, často se stává, že v jedné chvíli najednou dojde k jakémusi rozdvojení mé mysli. Jedna část nadále čte příběh v knize a užívá si ho. (Čím víc si ho užívá, tím lépe se „nabíjí“ či „startuje“ ta druhá část.)

Souběžně jiná část začíná rozvíjet už jiný, vlastní příběh. Ten přitom s textem v knize nemusí vůbec souviset. Ale „něco“ v té knize ho inspirovalo. Ať už styl vyprávění (o tom bude časem zvláštní příspěvek), slovo, které jedna z postav vyřkla, nálada knihy atd.

Nejprve cítím, jak tato druhá část mozku „túruje“ jako motorkář před startem. A pak najednou zprudka šlápne na plyn a vyrazí vpřed. To je okamžik, v němž musím odložit knihu a rychle usednout k počítači, anebo aspoň vzít do ruky blok a tužku a začít si psát poznámky ke svému dílu. Kdybych to neudělala, inspirace by byla ta tam.

Takže poučení: Čtěte, čtěte a čtěte!

Pro spisovatele je to v každém případě nutnost. Abyste nedopadli jako Čukča (národ v Rusku, na který se často dělají vtipy – to, co je u náš Pepíček) u přijímací komise na studium spisovatelství :).

Sledování filmů / seriálů

Zatímco četba knih mě dostane do nálady na psaní, seriály ve mně často vedou ke vzniku příběhů jako takových. Téměř vždy začnu tvořit tzv. fanouškovskou fikci (fan fiction). Vymyslím si postavu, kterou zasadím do daného příběhu (filmu, seriálu), a rozvíjím její příběh. Díky tomu neustále „cvičím“ psaní, a kromě toho mi vzniká něco ještě důležitějšího – základ příběhu. V jednu chvíli je příběh dostatečně propracovaný, že lze odpreparovat od původního pozadí a zasadit do reality. A právě tehdy nastupuje inspirace třetí, kterou jsou…

…Zprávy z novin / televizního zpravodajství

Tento bod jsem si nechala nakonec. Často se stane, že mě zaujme ve zprávách nějaká zajímavost a řeknu si: To by stálo za rozpracování do příběhu! Takto vzniklo hlavní téma mého románu Patricie i Míša v síti. Noviny či televizní zprávy mi tak poskytují neocenitelnou věc – život mnohdy píše mnohem zajímavější příběhy, než bychom vůbec zvládli vymyslet. Nejeden spisovatel se „přiznal“, že bere inspiraci právě v novinách 🙂 .

A jak se toto vše odrazilo na mých vlastních knížkách se dočtete v navazujícím článku Kde beru inspiraci II. část aneb Nepodceňujte fanouškovskou fikci.