Patrik Hartl: Okamžiky štěstí – recenze

Spisovatele Patrika Hartla není třeba českému čtenáři nijak zvlášť představovat. Na pultech knihkupectví se objevila již jeho třetí kniha Okamžiky štěstí, přičemž obě dvě předchozí byly na žebříčcích bestsellerů.

Jeho první kniha z roku 2012, se zajímavým názvem Prvok, Šampón, Tečka a Karel, vypráví o čtyřech spolužácích, kteří dvacet let po maturitě hledají odpověď na otázku, jestli žijí tak, jak si to na konci střední školy vysnili. A rozhodnou se ve svých životech dělat malé, ale významné změny, například jeden celý den nevyslovit ani jedinou lež. Přestože se jedná o jednoduchou zápletku, knížka je splavná, dobře se čte, a člověk narozený v sedmdesátkách či na začátku osmdesátek v ní (někde ke své hrůze) najde ledacos z vlastního života. 🙂

Druhá Hartlova kniha opět s chytlavým názvem Malý pražský erotikon (2014) líčí nevšedně všední životy obyvatel řadovek na pražské Babě. Je to opět velmi Velmi čtivé, i když nenáročné čtení – obraz dnešní pražské generace. Nejvíc se mi líbil moment, jak se chudák člověk ztrápený milostnými problémy reinkarnoval nakonec jako žížala a konečně měl na jeden život klid. 🙂

Kniha jeho třetího a zatím nejnovějšího románu Okamžiky štěstí je výjimečná tím, že jsou to dvě knihy v jedné. Můžete ji začít číst z kterékoli strany a pokaždé budete mít jiný příběh – z pohledu Jáchyma či z pohledu Veroniky. Knihkupectví nalepilo nálepku s cenou a údaji o knize přes název na titulní straně, takže mi bylo předurčeno to považovat za zadní stranu knihy a začít Jáchymem. Většina lidí však začne číst zcela náhodně, a pak jsou překvapení.

Příběh vypráví o dvou sourozencích, Jáchymovi a Veronice, kteří při tragické dopravní nehodě přijdou o rodiče. Čerstvě dospělá Veronika dostane šestnáctiletého Jáchyma do opatrovnictví. Oba jsou zodpovědní a život bez rodičů nějak zvládají. Oba přitom mají svůj vlastní příběh. Zažívají lásky i zklamání a musejí se poprat s nástrahami života, přičemž jsou podporou jen jeden druhému.

Styl i duch knihy mi silně připomínal Džínový svět Radka Johna, jen zasazený do 21. století. Jáchymovy milostné pletky, prodchnuté zážitky s přáteli a ve škole, i citové boje jeho sestry, snažící se i za daných okolností zvládnout sama roli mateřství.

Nelíbilo se mi jenom to, že kniha v podstatě obhajuje nedodělání střední školy. Jáchyma škola nebaví, rozhodne se, že chce jet pracovat do zahraničí, a svůj nápad ihned realizuje. Školu nechá školou a odjíždí a sestra mu to nedokáže rozmluvit. Veronika pak zažívá zklamání v lásce a stává se z ní v tak velmi raném věku svobodná matka.

Kniha je velmi splavná a dobře se čte. Paradoxně se mi ale nápad vyprávět příběh ze dvou různých úhlů moc nelíbil. Dala bych přednost tomu, kdyby se oba příběhy prolínaly v jediné knize, ne, že musím začít číst od začátku vlastně totéž, abych dostala ty doplňkové pasáže.

Líbilo se mi zato, jak některé otázky nechal nezodpovězené, a odpovědi je třeba hledat mezi řádky (například kdo je čí otec). Bavily mě i zdánlivě nesouvisející historky, které příběh dokreslují, vzpomínky na dovolené s rodiči atd., doplňující atmosféru.

Obecně bych jí dala čtyři z pěti hvězdiček.

Děkuji Knihy Dobrovský za poskytnutí recenzního výtisku.