Záporák nemusí mít tvář, ruce ani hlas – a právě tehdy může být nejděsivější. Před pár lety jsem četla kamarádce svou povídku. Bylo tam všechno – hrdinka, zápletka, dialogy. Ale něco chybělo.„Kde máš konflikt?“ zeptala se.„No přece… ehm…“ A tehdy mi to došlo. Můj příběh byl jako polévka bez soli. Nudný. Plochý. Mrtvý. Od té doby...
Hrdina, který nezná odpovědi, nemusí být problém – naopak může být tím, co drží čtenáře v napětí. Rozdíl je v tom, jestli jeho tápání vede někam dál, nebo jen stojí na místě. V článku zjistíš, kdy neznalost funguje jako silný nástroj příběhu a kdy ti naopak rozbíjí celý děj.
Jak vytvořit fiktivní místa v románu, od malé kavárny po celý stát či planetu, praktické tipy na budování světa, které dodají příběhu atmosféru i svobodu.
Nedávno mi volala kamarádka, začínající spisovatelka. Byla úplně rozhozená. „Můžu do knihy napsat, že se příběh odehrává v nemocnici Motol?“ ptala se mě s obavou v hlase. „A co když tam bude hlavní hrdinka pracovat jako sestřička, která dělá chyby?“ Tahle otázka je opravdu důležitá – a i já jsem se s ní ve svých začátcích dost potýkala. Kolikrát jsem seděla nad...
