Co mi navždy změnilo pohled na psaní knihy

Před pár dny jsem si vzpomněla na jednu historku ze Sarajeva. Na první pohled nemá s psaním knih vůbec nic společného. Odehrála se dávno předtím, než jsem napsala svou první knihu, založila kurzy pro autory nebo začala pomáhat ostatním s jejich rukopisy. Jenže když jsem si ji znovu vybavila, došlo mi, že právě tahle zkušenost výrazně ovlivnila způsob, jak dnes přemýšlím o psaní knih, cílech i dlouhodobých projektech.

---

---

Hotel, ve kterém jsem nebydlela

Ještě před diplomacií jsem několik let pracovala jako zahraniční novinářka. Pravidelně jsem jezdila do Sarajeva a dalších zemí bývalé Jugoslávie. Psala jsem reportáže, dělala rozhovory a snažila se pochopit svět, který se vzpamatovával z války. Jenže na rozdíl od mnoha zahraničních kolegů jsem si většinu cest financovala sama. Překládala jsem knihy, vydělávala si na letenky i pobyt a často bydlela v podmínkách, které měly k luxusu opravdu daleko.

Po večerech jsme se scházeli v hotelu Holiday Inn. Seděli jsme v baru, debatovali o práci a sdíleli příběhy z terénu. Když se večer chýlil ke konci, moji kolegové se rozešli do svých pokojů a já sedla na tramvaj a odjela na druhý konec města.

Jednou jsem ale s nimi vyšla až do horních pater hotelu. Stála jsem na ochozu, dívala se dolů do atria a najednou mě napadla zvláštní myšlenka:

„Až tady příště budu, budu v tomhle hotelu bydlet.“

Nebylo to přání. Ani sen. Spíš jistota. Přitom tomu vůbec nic nenasvědčovalo.

---

Co jsem tehdy udělala správně

Když se dnes ohlédnu zpátky, nejvíc mě překvapuje, že jsem vůbec neřešila, jak se to stane. Nepřemýšlela jsem, kdo by mi takový hotel platil. Neřešila jsem, jestli je to reálné. Prostě jsem se dokázala vidět v cíli.

A pak jsem na celou věc na několik let zapomněla.

O několik let později jsem pracovala na ministerstvu zahraničí a přihlásila se na zahraniční misi do Sarajeva. Když jsem zjistila, že tam pojedu, automaticky jsem počítala s tím, že budu bydlet v Holiday Inn.

Jenže krátce před příletem mi kolega vysvětlil, že celý tým bude ubytovaný v jiném hotelu. Holiday Inn je prý příliš drahý.

Takže nic.

Aspoň jsem si to myslela.

Po příletu si mě ale organizátoři zavolali stranou. Jeden z dlouhodobých pozorovatelů voleb na poslední chvíli vypadl a potřebovali náhradu. A protože jsem jako jediná z celé skupiny měla potřebné zkušenosti, přesunuli mě mezi dlouhodobé pozorovatele. A ti bydleli v Holiday Inn.

Přesně v TOM hotelu. Přesně v tom, ve kterém jsem si před lety představila, že jednou budu bydlet.

---

Co to má společného s psaním knihy

Když se bavím se začínajícími autory, často vidím stejný problém. Snaží se naplánovat celou cestu dopředu.

• Jak dlouho mi to bude trvat?

• Kdo to vydá?

• Bude to dost dobré?

• Bude to někdo číst?

Jenže většina knih nevznikne proto, že autor znal odpověď na všechny otázky. Vznikne proto, že se dokázal vidět v cíli a pak udělal první krok.

A další.

A další.

Když jsem tehdy stála v Holiday Inn, vůbec jsem netušila, že půjdu do diplomacie. Netušila jsem, že budu pozorovat volby. Netušila jsem, že jednou budu sedět v letadle do Sarajeva jako členka oficiální delegace.

Neznala jsem cestu.

Viděla jsem jen cíl.

A s knihou je to podle mě stejné.

---

Neřešte celou cestu

Jedna z největších chyb, které u autorů vídám, je snaha vyřešit všechno dopředu. Jenže napsat knihu nefunguje jako stavba domu podle projektové dokumentace.

Mnohem častěji připomíná cestu mlhou. Vidíte jen pár metrů před sebe. Uděláte krok a objeví se další kus cesty. Uděláte další krok a objeví se další.

Proto se dnes snažím soustředit hlavně na nejbližší krok. Na další kapitolu. Na další odstavec. Na další stránku.

A zbytek nechávám postupně vyjasnit.

Protože zkušenost ze Sarajeva mě naučila jednu důležitou věc.

Nemusíte znát celou cestu.

Stačí vědět, KAM chcete dojít.

Děkuju, že jste dočetli až sem. A pokud teď máte v hlavě knihu, kterou chcete napsat, zkuste dnes na chvíli zapomenout na všechny otázky typu „jak“, „kdy“ a „jestli“. Místo toho si zkuste představit, že ji už držíte v ruce.
Protože je mnohem důležitější vidět cíl než celou cestu.
Ať vám to skvěle píše.
Veronika 🍀

Raději si poslechnete video? Rozumím, tady je