Bezdomovec a pavouk

Měla jsem sraz s kamarádem na pražském Náměstí Míru. Metrem jsem dojela na I.P. Pavlova, vystoupila a šla si do McDonalda koupit cheeseburger. Tramvaj mi právě ujela, a tak jsem se rozhodla tu jednu zastávku jít pěšky. Nechtěla jsem jíst v chůzi, a tak jsem cheeseburger nesla zabalený v ruce.

Když jsem dorazila na místo srazu před vstupem do metra A, zastavila jsem se u obrubníku a chystala se pustit do jídla. Měla jsem na cheeseburger už velkou chuť. Vybalila jsem ho z papíru, zakousla se do lahodné měkké houstičky a blaženě žvýkajíc, zahleděla jsem se v dál. Když jsem si znovu chtěla kousnout – ouha! Na můj cheeseburger se v nestřeženém okamžiku snesl z keře vedle obrubníku pavouk a pohodlně se na něm usadil. Jen tak tak že jsem ho taky nesnědla!

Jako by do mě uhodil blesk. Já totiž jsem arachnofob. Pavouků se velmi bojím, i když mi to přijde hloupé a nesmyslné. Nenechte se mýlit skutečností, že jsem napsala Pavoučí příběhy, kde jsou pavouci líčení jako roztomilá stvoření. Napsala jsem je proto, abych se arachnofobie zbavila nebo si ji aspoň oslabila – a tento příběh se odehrává předtím.

Opatrně, abych pavouka nevylekala (ne že bych byla tak ohleduplná vůči představitelům pavoučí říše, ale polekaný pavouk by mohl skočit – a to na mě! a tomu jsem chtěla za každou cenu zabránit), jsem rozjedený cheeseburger položila do trávy a uctivě poodstoupila.

„Vy už to nebudete jíst, slečno?“ ozvalo se mi za zády. Otočila jsem se a spatřila bezdomovce, zarostlého, ve velmi špinavých šatech a se zčernalými prsty. Ukazoval na můj cheeseburger v trávě.

Přikývla jsem: „Nebudu, už ho nechci, je na něm pavouk.“ A poodstoupila jsem, abych k pokrmu uvolnila cestu.

Pavouk na cheeseburgeru stále seděl, zřejmě mu mcdonaldová pochoutka příjemně voněla, nebo snad i kousek nenápadně uždiboval. Muž k němu přistoupil, sehnul se a cheeseburger zvedl. Dvakrát foukl a vršek housky otřel umaštěným rukávem.

Už už se chystal zakousnout, když vtom si uvědomil, že důvod, proč jsem cheeseburger odmítla, byl právě pavouk – který už však byl odstraněn.

Široce se proto usmál (muž, nikoli zhrzený pavouk, ten se kamsi odšoural travou), natáhl ke mně ruku a řekl: „Pavouk už tam není, tady máte!“