Evžen Boček – Poslední aristokratka: recenze

Tak jsem se po dlouhé době zase úžasně nasmála. Na doporučení jedné své známé jsem si pořídila román Evžena Bočka Poslední aristokratka.

Nevěděla jsem, co od toho čekat – už jsem dlouho nečetla žádnou dobrou knižní komedii (v to nepočítám humorné knihy vzniklé původně z blogů jako například Landsmanův skvělý Deníček moderního fotra, ty jsou vesměs velmi povedené).

Aristokratka tedy zároveň měla i neměla laťku nastavenou vysoko – přistupovala jsem k ní lehce s nedůvěrou, ta se však hned po prvních stránkách rozplynula.

Je to takové Strašidlo Cantervillské 21. století psané jazykem Tajného deníku Adriana Molea s příměsí Saturninovského suchého humoru. Je tam od všeho trochu, přičemž to působí zcela autenticky.

Děj je jednoduchý (a vpravdě začíná dost cantervillovsky) – americká rodina českého původu zrestituuje v Čechách starý zámek Kostku. František Antonín hrabě Kostka z Kostky je potomek šlechtického rodu, žijící v New Yorku. S americkou manželkou Vivien a dcerou Marií III., jejímž osudem je do roka nejspíš zemřít a stát se strašidlem po boku svých dvou již zesnulých jmenovkyň, vrací do Čech, aby převzal rodové sídlo.

Pokud vám nějak zvlášť nedělá dobře frkat perlivou vodu či jakýkoli jiný nápoj nosem, nedoporučuju při jejím čtení konzumovat nějaké nápoje. Hýkala jsem smíchy od první stránky, ani ne tak kvůli ději, ale kvůli autorově stylu.

Po zbytek knihy se rodina snaží s nastalým jměním vyrovnat, a hlavně vydělat peníze na jeho provoz i vlastní živobytí. Jestli chcete vědět, zda a jak se jim to povedlo, a příjemně strávit deštivý víkend ve svém oblíbeném křesílku s nenáročnou, ale zábavnou knihou, Bočkova Aristokratka je ideální společník.

Má ještě pokračování, do kterého se pustím v nejbližší době. A knížka rozhodně poputuje pod stromeček i mojí mámě. Přeju všem příjemné počtení 🙂