Petra Zhřívalová: O fous líp – Recenze

Dnes vám představím novinku od Petry Zhřívalové O fous líp, s podtitulem I nejhorší den vašeho života může vést k něčemu úžasnému. Nejhorší den svého života v něm zažívá Jitka, které se začíná život hroutit jako domeček z karet a ona vůbec nechápe, proč.

Hned od začátku vplujeme lehce do děje, kdy sledujeme rozhovor Jitky s její nejlepší kamarádkou Ivou v čajovně, kam byla Jitka proti své vůli nucená jít (a trpět, že jí tam nenalejí červené). Iva se nelichotivě vyjadřuje o Jitčině manželovi, Jitka ho úporně brání a my tušíme, že na až idylicky líčeném Robertovi něco nehraje – určitě má milenku! A když Jitka přijde domů a těší se na příjemně strávený večer s manželem, cítíme podtóny blížící se katastrofy.

Robert a Jitka jsou spolu už dvacet let. Robert unavený stereotypem se nechá svést mladou milenkou, na nejlépe přístupném terénu – na pracovišti, kam manželka nemůže. Splácí hypotéku, hradí nákladný životní styl celé rodiny v luxusním domě, potřeby dvou dospívajících dcer, a ta finanční i psychická zátěž ho zmáhá. Natolik, že si v jednu chvíli uvědomí, že už nemůže takhle dál a že chce rozvod.

Jitka rozvod nečeká, cítí sice, že se Robert od ní odtahuje, ale myslí si, že chyba je v ní, že se nestará dost, nebo že moc ztloustla, a je odhodlaná jejich manželství oživit, když v tom přijde rána. Rozvod, rozstěhování, kdy manželovi zůstane luxusní vila i pes (protože je tam zahrada) a Jitka se stěhuje do bytu v paneláku. Dcery, které mají vztah na ostří nože odmalička, jdou do „střídavé péče“ – u rodičů se prostě střídají, aby se nepotkávaly. Jitka se snaží smířit s realitou a brát věci tak, jak jsou, v duchu však stále touží po tom, aby se jejich manželství dalo zase do pořádku, aby se k sobě s Robertem vrátili. Nic tomu však ani zdaleka nenasvědčuje.

Jitka, kterou dosud víceméně živil Robert, je nucena si najít zaměstnání na plný úvazek. Kamarádka posedlá alternativním životním stylem jí dohodí pozici v Paláci jógy, kde se žije vegansky, po ránu se zdraví slunce a místo kávy tu holdují jasmínovému čaji. Jitka si tu připadá divně, ale je vděčná za práci a postupně se s novými kolegy sžívá. A netuší, že právě Palác jógy jí otevírá cestu ke zcela novému životu, novým známostem i přátelstvím. Mimo jiné se z ní stane i terapeutka, která na cestu ke štěstí vede i druhé. A čeká tu na ni i nová láska…

Zároveň příběh sledujeme z pozice Robertovy milenky Andrey. Andrea je sobecká a sebestředná mrcha, která je připravená vymámit z Roberta dítě i za cenu toho, že mu doslova „ukradne“ sperma. Na můj vkus líčená až trochu moc negativně, nechala bych v příběhu trochu víc prostoru pro čtenáře, aby si sám vymezil, kde je dobro a kde zlo. Ne že by to příběhu ubíralo na čtivosti. Ale trochu víc by to čtenáře rozpoltilo, kdyby Andrea nešla přes mrtvoly, ale byla by prostě „ta druhá“, se vším, co to s sebou nese. Ovšem i Andrein příběh čeká zvrat a Andrea se darthvaderovsky otáčí ke světlé straně, k čemu jí dopomůže osud (a možná i nějaký ten anděl, na kterého se obrátil instalatér Vojta). 🙂

Kniha má krásný jazyk a je plná citu. Poměrně všední příběh, jaký se odehrává dnes a denně, podaný nevšedně. Je vidět, že to Petře píše takříkajíc samo. Asi tak od třetí čtvrtiny se z příběhu stává pohádka a zdá se být jasné, že vše spěje k šťastnému konci. Klidně Petra mohla čtenáře trochu víc potrápit a nechat tápat v nejistotě. Kéž by to v životě vždycky chodilo takhle šťastně! 🙂

Na závěr bych všem doporučila domácí úkol, který terapeutka Jitka zadává svým klientům (a podle kterého kniha dostala svůj název): „Soustřeďte se na drobnosti, které vám přinesou takovou tu radost všedního dne. Třeba zjistíte, že máte chuť na nějaké jídlo, dáte si ho a budete vnímat ten příjemný pocit. Naším cílem je, abyste se každý den cítil o fous líp než ten předchozí, třeba jenom díky požitku z dobrého čaje. Je to jasné?“

Rozhovor s Petrou Zhřívalovou pro mé stránky si můžete přečíst zde.

Zároveň děkuji nakladatelství XYZ za recenzní výtisk!