Bývaly doby, kdy jsem až s nábožným zápalem trvala na tom, že je povinnost dočíst knížku, než otevřu další. O lidech, kteří říkali, že mají rozečtených více knih, jsem si myslela své – a nebylo to nic zvlášť lichotivého. Nemohla jsem pochopit, jak můžou udržet v hlavě více příběhů, jak se jim to nepoplete, jak z toho dostanou to nejlepší. Částečně...
Všimli jste si, jak na sebe knihy či filmy (seriály) navzájem odkazují? Nepřijde vám to někdy až děsivé? „Ameriku přešel smích. Klauni s noži děsí školáky i Newyorčany v metru,“ hlásal před několika dny titulek v iDnesu. Zprávy o klaunech útočících ve Spojených státech zaplavily média. Zasedla jsem ten večer jako obvykle ke svému jednomu dílu seriálu ER neboli Emergency Room...
Jak už jsem psala, doma mám tendenci prokrastinovat (honosný termín pro flákání), a tak ráda chodím tvořit někam ven. Koupila jsem si za tím účelem speciální batoh na laptop, kam se vejde nejen počítač, ale i knihy, které recenzuju, sešity na poznámky, i nějaká ta svačinka, když jdu pracovat ven. A v neposlední řadě i mapa Prahy a navigace. Jedno z míst, kde totiž také s oblibou...
Když to jen trochu jde, snažím se každou knihu dočíst, i když mě nezaujme. Říkám si, že vždycky z toho něco získám. To už musí být, když knihu vzdám. Takhle jsem po přelouskání pár kapitol couvla před Joyceovým Odysseem, Proustovým Hledáním ztraceného času, Rushdieho Satanskými verši či Grassovým Plechovým bubínkem. O Odyssea jsem se pokoušela dokonce třikrát, vždy s odstupem...
V pozdní fázi puberty (kolem osmnáctého roku) jsem pod vlivem sbírky Miluji tě k zbláznění mého tehdejšího oblíbeného autora Jáchyma Topola psala i moderní poezii. Prožívala jsem tenkrát nešťastnou lásku a srovnávala se s dospělostí – z té tvorby je to patrné. Většina děl vznikla v letech 1994 – 1996. Teď jsem na to znovu narazila a utřídila vše do sbírky Modlitba nevěřící (název...
Pečlivě srovnat trička do kufru. A ještě přihodit ponožky. Ty zelené s růžovým proužkem. A jéje, nemůžu najít druhou! Kam jsem ji dala? Musím ji najít, bez ní přece nemůžu odjet! Někde tu přece musí být! A ještě musím přibalit náhradní knoflíky! Jejda, někam se mi zakutálely! Kolik mám ještě času, než mi uletí letadlo? Kruciš, tohle přece nemůžu stihnout!...
V neděli uplynulo 15 let od útoků z 11. září. Je to tedy i 15 let, co jsem dostala nápad na knihu, která s tímto tématem souvisí. Musela jsem však počkat přes deset let, než jsem měla pocit, že jsem dostatečně „vyzrála“ na napsání svého prvního románu pro dospělé. Před dvěma lety jsem se do toho konečně pustila a v létě 2015 spatřil světlo...
Stává se vám, že jdete do obchodu jen pro pár věcí, nenapíšete si seznam a pár jich zapomenete? Nebo si chcete cestou metrem zapamatovat pár věcí, ale nemáte u sebe blok a tužku? Případně jedete autem a nemůžete za jízdy ťukat upomínky? Pak právě pro vás je tu šikovný trik, o kterém ve své knize s názvem Jak si zlepšit paměť píše německý...
Hledajíc něco ve svém starém deníku, narazila jsem na emotivní zápis z 29. června roku 1990, tedy mého posledního dne na základní škole Křejpského na Praze 4, Jižním Městě. Patří k mým krásným vzpomínkám na dětství, proto jsem se ho rozhodla tady sdílet… 29. června 1990 Ráno jsem se probudila a od půl sedmý do čtvrt na osm jsem seděla u stolu a tupě koukala do stěny....
Občas mívám divné myšlenky. Například mě někdy při pohledu na davy lidí napadá, že z obrovské výšky musí lidé působit stejně jako červi. Hemží se, lezou přes sebe, jsou na sebe nahňácaní a zjevně jim to nevadí… Co když jsou pak i červi civilizace, jenom pro nás příliš primitivní, abychom je chápali, a my je v klidu hubíme…? To mě napadlo při...
