Co když DNA není jen náhodně vzniklou informací o tom, jak má vzniknout život? Co když není dílem přírody, ale něčím úmyslným výtvorem? Co když je to ve skutečnosti kódový jazyk o tom, co lidstvo v průběhu dějin čeká? A pokud ano, kdo ho do nás vůbec vložil? Právě těmito otázkami se strhujícím způsobem zabývá román švédského autora Fredrika T....
„Sedmdesát procent zaměstnanců na plný úvazek přemýšlí o tom, že by si zařídili vlastní živnost. Hodně lidí sní o svém podnikání, ale jen málo z nich tento krok víry skutečně udělá. Hlavním důvodem, proč spousta lidí zůstane celý život zaměstnanci, je nedostatek finančního vzdělání. Bez něj se mnoho zaměstnanců bojí ztráty svého místa a toho, že nebudou mít pravidelný měsíční...
Příští týden vychází kniha italského autora Luca di Fulvio s názvem Dítě, které v noci našlo slunce. Tentokrát nezaváhám a koupím ji, hned jak se objeví na pultech – nenaběhnu si s otálením jako u jejích dvou předchůdců, z nichž se vzápětí stali kandidáti na Moje knihy roku. Nejprve se mi dostala do rukou jeho kniha Chlapec, který rozdával sny. Název mě přitáhl okamžitě,...
Když jsem před několika lety dočetla sedmý a tehdy poslední díl Harryho Pottera, bylo to jako by skončila jedna éra. Žila jsem s těmito knížkami řadu let a neuměla jsem si přestavit, že už žádná nebude následovat. Tak trochu jsem se i zlobila na JK Rowlingovou, že nechce pokračovat, když to přece tolik lidí chce! „Za trest“ jsem odmítla přečíst...
Někdo sbírá známky, jiný motýly, já sbírám metafory. Kdykoli čtu nějakou knihu, poznamenávám si čísla stránek, na kterých jsou zajímavé myšlenky a především metafory. Jedním z naprostých mistrů metafor je Haruki Murakami, o jehož tvorbě jsem šířeji psala v příspěvku Současná japonská literatura aneb Není Murakami jako Murakami. Zde nabízím k nahlédnutí mé výpisky z jeho knihy Sputnik, má láska, abyste mohli...
Dnes bych ráda představila docela zvláštní knihu, jejímž autorem je Bradley Somer. Kniha se jmenuje Ryba jménem Ian a podtitul má Co viděla rybička, když padala z 27. patra. Knížku jsem si koupila, aniž by mi ji někdo doporučil, protože mě zaujalo právě nahlížení očima akvarijní rybičky. Nedávno jsem přečetla Dalajlámovu kočku od Davida Mitchieho, kde děj...
Dnes bych ráda napsala o jednom ze svých oblíbených autorů fantasy – Terrym Pratchettovi. Přestože jsem jeho jméno již dávno znala, žánr fantasy mě příliš neoslovoval. Jsem velký příznivec sci-fi, i když taky ne všeho – baví mě příběhy, které mají původ na planetě Zemi či v naší Sluneční soustavě a působí tak „skutečně“, třebaže se odehrávají v budoucnosti či ve...
K současné japonské literatuře jsem se dostala víceméně náhodou. Ale jakmile jsem k ní „přičuchla“, už jsem se nepustila. Rozhodně totiž má co nabídnout. Jestli si chcete udělat představu, co ze současné japonské literatury je teď v českém překladu k dostání, nabízím následující přehled. Je samozřejmě ovlivněn mým vkusem (například nemám ráda násilí, čemuž moje hodnocení knih odpovídá), ale...
Jak jsem psala v příspěvku o přečtených knihách, již téměř deset let si zapisuju, jaké knihy jsem přečetla, a jak se mi líbily. Každoročně pak volím Moji knihu roku, což je knížka, která ode mě dostala nejvyšší ocenění, ale líbila se mi ještě o chlup víc než knížky jiné. Moje kniha roku musí mít nejen nejvyšší počet hvězdiček (tj....
Mezi knihy, které mě v životě velmi ovlivnily, patří Zákon rezonance a Jak si správně přát od Pierra Franckha. Ve svých knihách vysvětluje, jak se naučit formulovat svá přání tak, aby je „vesmír“ správně pochopil a mohl naplnit. V češtině se zákon rezonance někdy překládá jako zákon přitažlivosti, což je podle mého názoru poněkud zavádějící název. Zpočátku, když jsem...
