Jak nebezpečná je nula? Lze projít mezi více vesmíry? Aneb Desatero skvělých knih o vědě

Tentokrát ukročím poněkud stranou od beletrie a představím zde desatero nejzajímavějších populárně naučných knih pro laické čtenáře, které si rozhodně zaslouží vaši pozornost. Někdy si potřebuju odpočinout od beletrie, a pak většinou sahám po knížkách o astronomii, o povaze vesmíru či vzniku života na zemi. Někteří světoznámí odborníci píší natolik lehce a čtivě, že se nejen velmi poučíte (a mnohdy zůstanete v ohromení s otevřenou pusou), ale také pobavíte.

Následující desítka není řazena od nejlepší po nejhorší či opačně, to bych těm knížkám nemohla udělat. Všechny jsou jednoznačně nejlepší. Pravda, jen některé byly kandidáty na Moji knihu roku a dvě tuto cenu dokonce získaly, ty, které toho nedosáhly, však padly za oběť silné konkurenci. (Mimochodem, čas volby Mojí knihy roku se blíží. Vždycky se cítím hrozně provinile, že mám vybrat jen jednu. Nevím, proč se každoročně dobrovolně vystavuji takovému traumatu. 😉 )

Stephen Hawking: Stručná historie času (v obrazech)

Dá se říct, že Hawkingem to u mě všechno začalo. O astronomii jsem se zajímala odjakživa, tedy už od dětství. Kolem dvanáctého roku jsem se dokonce rozhodla, že se stanu astronomkou. Pak ale přišlo gymnázium a ve čtrnácti jsem toto své rozhodnutí přehodnotila ve světle toho, že mě odradila fyzika. Což ale nic nevypovídá o fyzice – vypovídá to o učitelích. Protože fyzika, když se správně podá, že úžasně zajímavá a vzrušující. A Stephen Hawking ji podat správně dovede. V knize velmi přehledně vysvětlí vše od prvopočátků, přes Newtona, Einsteina až – zkrátka až po sebe. 🙂 Užívala jsem si v ní každé slovo.

Brian Greene: Elegantní vesmír

Jestliže Hawkingova kniha mě naučila jazyku vesmíru, pak Brian Greene byl mým prvním filmem shlédnutým v originále. Neboli, méně metaforicky, Greenova kniha navazuje tam, kde Hawkingova končí. Greene jde za hranice kvantové fyziky směrem k hledání tzv. teorie všeho, která by obsáhla svět nejmenšího (svět elementárních částic) i svět největšího (planet, hvězd a galaxií), a při tom všem neztrácí ze zřetele, že mluví k laickému čtenáři, který si tak možná z hodin fyziky na základní škole pamatuje nakloněnou rovinu. Kniha se stala vítězem Mojí knihy roku 2010. Podobně skvělá je jeho kniha Struktura vesmíru – čas, prostor a povaha reality, kterou také doporučuju, i když mnoho myšlenek už zaznělo v Elegantním vesmíru.

Michio Kaku: Hyperprostor

Trojlístek mých nejoblíbenějších vědců uzavírá americký fyzik japonského původu Michio Kaku, který má na kontě rovněž několik populárně-naučných knih přibližujících svět kvantové fyziky a tajů vesmíru prostému, skutečné fyziky neznalému čtenáři. A zatímco Stephen Hawking vypráví příběh o tom, jak tomu bylo v minulosti, a Brian Greene se zabývá světem neviditelných miniaturních částic kvantové fyziky, Michio Kaku rozebírá toto téma do šířky směrem k čtvrtému rozměru či paralelním vesmírům. Jeho kniha Paralelní světy je podobně skvělá jako Hyperprostor; obě obsahují spoustu myšlenek, které vám budou hlodat v hlavě ještě dlouho po jejich dočtení.

Alex Vilenkin: Mnoho světů v jednom

Vilenkin rovněž líčí příběh vzniku vesmíru a okolnosti Velkého třesku, rozvíjí však zároveň teorii mnohovesmírů – tedy, že náš vesmír je pouze jedním z mnoha, které průběžně vznikají a zase zanikají ve spoustě velkých třesků a velkých zhroucení. Je to velmi zajímavá knížka se spoustou myšlenek. Autor je sympaťák a má super smysl pro humor. Vážný text je proložený vtipnými poznámkami pro odlehčení. Musím ale uznat, že jsem tu a tam některým věcem nerozuměla, na rozdíl od výše zmíněných knížek jakoby Vilenkin počítal s tím, že má čtenář už určité fyzikální vzdělání, takže jsem místy musela stoprocentně aplikovat parafrázovaný citát: „Nesnaže se to pochopit, musíte to prostě přijmout.“ To ale neznamená, že si z knihy nemůžete odnést skvělý zážitek a vyjít z ní v mnohém obohacení.

Mario Livio: Je Bůh matematik?

Jeden z důvodů, proč mě fyzika dříve odrazovala, byla její úzká provázanost s matematikou. Netušila jsem, že existují knihy o fyzice, ve kterých matematika vůbec nefiguruje. To mimochodem platí o všech výše zmíněných publikacích. Přesto však je zjevné, že skutečná fyzika na matematice stojí, a přestože se nemusíme zabývat tím, na jakých základech skvostná stavba stojí, faktem je, že bez nich by se neobešla, což mě přimělo sáhnout po Liviově knize. Autor se zabývá myšlenkou, jak je možné, že je matematika tak dokonalá a s tak ohromující přesností dokáže předjímat jevy v hmotném (neboli fyzickém) světě – neukazuje to snad na existenci Boha, který by ji stvořil? Na řadě příkladů ukazuje, kam až moc matematiky sahá, aniž by čtenáře zatěžoval čísly jako takovými (které mě na matematice vždy odrazovaly). Ukázalo se, že je to velmi zajímavá knížka, překvapivě srozumitelná. Jen autor zní dost nabubřele, ne moc sympaticky, sebestředně, do knihy dává svoje fotky, aby sám sebe prodával, a mluví povýšeně o laických fyzicích aj. Nicméně moc dobré čtení. (A odpověď, aspoň moje, zní: Jestli Bůh je, pak určitě je matematik).

Marcelo Geliser : Trhlina ve stvoření světa

Kniha, která se podobně jako ty výše zmíněné zabývá původem vesmíru, hmoty i života, i když zase z trochu jiného úhlu. Díky této knížce jsem si uvědomila, že na mini-úrovni je fyzika velmi těsně provázaná nejen s matematikou, ale i chemií a dokonce biologií… A to byl první krok k napsání mé knížky pro děti Poplach v Tabulkově z říše chemických prvků.

Marcus Chown: Jaký to nádherný svět

Začala jsem se více rozhlížet kolem sebe a zabývat se otázkami, které jsem si dříve nekladla, více zaměřené nejen na vesmír jako takový. A tato kniha mi zcela vyšla vstříc. Velmi zajímavým a srozumitelným způsobem osvětluje kromě vzniku a vývoje vesmíru a základů astrofyziky i biologii či vznik a vývoj člověka. Přivedla mě ještě o krok blíž k napsání Tabulkova, respektive ve mně stvrdila záměr, že se do toho pustím.

Robert M. Hazen : Příběh Země

Po přečtení všech těchto knih jsem si ale jednoho dne uvědomila, že zatímco toho už vím spoustu o vzniku vesmíru a potažmo i naší planety, došlo mi, že vlastně nevím skoro nic o okolnostech vzniku života jako takového. A Hazenova kniha toto vše velmi přehledně a srozumitelně popisuje. A mimoto mě přivedla na nápad zkusit napsat druhý díl Poplachu v Tabulkově. Hlavními hrdiny by tentokrát byla šestice kamarádů – Uhlík, Vodík, Dusík, Kyslinka, Fosfor a Siřinka, protože pouze a právě tato šestice stála za vznikem života na Zemi. Kniha je napsaná výtečně, co se týče formy i obsahu. Kandidovala jsem ji na Moji knihu roku 2015 (porazil ji však Luca di Fulvio s Chlapcem, který rozdával sny).

Gaarder Jostein : Sofiin svět

Na rozdíl od osmi předchozích knih tato kniha není vědecká sama o sobě. Je o filosofii. Ale koneckonců, copak filo – sofia neznamená lásku k vědě? Než jsem se do ní začetla, věděla jsem toho o filosofii pramálo, a po pravdě řečeno mě to ani nezajímalo. Tuhle knihu mi doporučil kolega a naprosto mě vtáhla od první stránky. Je plná obohacujících myšlenek. Díky ní zjistila, že naprosto souhlasím s Berkeleym a Kantem o povaze vesmíru. Našla jsem v té knížce mnohem víc, než jsem si od ní slibovala. Kandidovala jsem ji na Moji knihu roku 2010, porazil ji však Greenův Elegantní vesmír 😛 .

Charles Seife : Nula – Životopis jedné nebezpečné myšlenky

A na závěr jedna ještě úplně jiná kniha. Věděli jste, že nula dlouho neexistovala, a její neexistence dělala neplechu ve výpočtech? A že byla „vynalezena“ ve starověku na Východě, kde s ní už vědci začali počítat, zatímco na Západě se probojovávala jen velmi těžce a dlouho ji zde odmítali vzít na vědomí? A že pokud připustíme dělení nulou, lze matematicky dokázat úplně cokoliv? O tom, jak mocná je tahle nenápadná číslice (která dokonce musí bojovat i za to, aby číslicí vůbec byla), vypráví srozumitelnou formou tahle úžasná knížka. Je velmi čtivá a srozumitelná od samého začátku, podobného ražení, co se týče „otevření očí“, jako všechny výše zmíněné. Kniha se stala vítězem Mojí knihy roku 2011.

 Věřím, že vás tyto knížky obohatí stejně, jako obohatily mne.