Proč kupujeme knihy, které nečteme? Vědecké vysvětlení fenoménu, který zná každý knihomol

Stalo se vám to někdy? Šli jste do knihkupectví jen na chvíli. Chtěli jste se podívat na novinky, projít si regály nebo si jen zkrátit cestu přes obchodní centrum. O pár minut později ale odcházíte s novou knihou v ruce. Možná dokonce se dvěma nebo třemi. A doma? Tam na vás čeká hromádka dalších, které jste si koupili úplně stejně a zatím jste se k nim nedostali.

Pokud se v tom poznáváte, nejste rozhodně sami. Naopak. Jde o tak běžný jev, že pro něj dokonce existuje japonské slovo. A co je ještě zajímavější – věda má poměrně dobré vysvětlení, proč se to děje.

Dopaminová past aneb proč je knihkupectví tak neodolatelné

Možná vás překvapí, že za velkou částí radosti z nákupu knih nestojí samotné čtení. Ve skutečnosti za tím často stojí něco mnohem jednoduššího – dopamin.

Dopamin bývá označován jako hormon odměny, ale neurovědci dnes upozorňují, že jeho hlavní úlohou je spíše vytvářet očekávání. Nevyplavuje se totiž jen tehdy, když odměnu získáme. Často přichází už ve chvíli, kdy si představujeme, že bychom ji mohli získat.

A přesně to se děje v knihkupectví. Vidíme zajímavou obálku. Přečteme si anotaci. Představíme si, jak nám kniha pomůže vyřešit problém, naučí nás něco nového nebo nás pohltí skvělým příběhem. Ještě jsme ji ani nekoupili, ale náš mozek už dostává svou odměnu.

Ve zkratce to vypadá asi takto:

• Vidíme knihu = možnost zážitku
• Mozek vypustí dopamin = pocit vzrušení
• Koupíme knihu = uspokojení touhy (ne čtení!)

Největší paradox? Dopaminový vrchol často přichází ještě před samotnou koupí, ne při čtení.

Když jsem tohle poprvé slyšela od kamarádky neurobioložky, byla jsem v šoku.

„Takže můj mozek mě podvádí?“

„Ne,“ zasmála se. „Tvůj mozek dělá přesně to, kvůli čemu jsme přežili jako druh. Motivuje tě sbírat zdroje.“

A knihy jsou pro moderní mozek něco jako ořechy pro pravěkého člověka – potenciální zdroj, který je dobré mít v zásobě.

Tahle evolučně výhodná vlastnost nám dnes možná trochu komplikuje život, ale zároveň… možná je vlastně úplně v pořádku.

Japonci tomu říkají tsundoku (a nemají s tím problém)

Nedávno jsem narazila na japonské slovo tsundoku.

Označuje hromadění nepřečtených knih. A víte co? V Japonsku to berou jako naprosto normální součást života knihomola. Žádná hanba, žádné výčitky.

A vlastně to dává smysl.

• Knihy jsou jako semínka – ne všechna vyklíčí hned.
• Mít možnost výběru je luxus, ne problém.
• Samotné vlastnictví knih nás dělá šťastnými.

Ve výsledku tak máte doma vlastní knihovnu možností.

Moje babička vždycky říkala: „Lepší mít a nepotřebovat, než potřebovat a nemít.“ Tehdy jsem si myslela, že mluví o konzervách ve spíži. Dnes vím, že to platí i pro knihy. Kolikrát se mi stalo, že jsem v pravou chvíli sáhla po knize, která na mě čekala měsíce?

A není to vlastně krásný pocit? Vědět, že máte doma knihu přesně na náladu, kterou jednou budete mít?

Tři strategie, které skutečně fungují

Po letech experimentování jsem našla tři způsoby, jak žít s knihomolstvím v míru.

Nová kniha má přednost

Koupili jste si novou knihu? Skvělé. Začněte ji číst ještě ten den. Nemusíte přečíst polovinu knihy. Stačí deset stran.

Pokud vás zaujme, máte vyhráno. Pokud ne, bez výčitek ji přesuňte do „zálohy“.

Výhoda? Využijete počáteční dopaminové nadšení k něčemu užitečnému.

Technika druhé návštěvy

Tohle mě naučil můj partner. Když vidím knihu, která mě láká, vyfotím si ji a nechám ji být.

Pokud si na ni vzpomenu při další návštěvě knihkupectví, teprve pak ji koupím.

Funguje to překvapivě dobře. Velká část knih, které se mi zdály neodolatelné, mezitím zmizí z hlavy. A vůbec mi nechybí.

Radostné přijetí

Místo věty „Zase jsem to nezvládla“ si zkuste říct:

„Mám doma pokladnici.“

Možná to zní jako maličkost, ale mě tahle změna pohledu pomohla víc než všechny nákupní zákazy světa.

Od pocitu viny k tvořivosti

Největší průlom přišel ve chvíli, kdy jsem přestala vnímat nepřečtené knihy jako selhání.

Začala jsem je brát jako kreativní palivo.

Občas se jen procházím mezi policemi, vytáhnu náhodnou knihu a otevřu ji na libovolné stránce. Někdy stačí jedna věta nebo jeden odstavec a najednou mám nový nápad.

Pomáhá mi například:

• otevřít náhodnou knihu na náhodné stránce,
• zapisovat si myšlenky, které mě zaujmou,
• propojovat nápady z různých knih a hledat mezi nimi nové souvislosti.

Výsledek? Místo výčitek mám nekonečný zdroj inspirace.

Před časem jsem takhle náhodně otevřela knihu o kreativitě, kterou jsem měla doma téměř rok. Narazila jsem na větu, že „kreativita není spotřeba, ale kombinace“. A právě tahle jediná myšlenka mě inspirovala k napsání jednoho z nejúspěšnějších článků.

Kdyby ta kniha čekala přečtená v knihovně někoho jiného, nikdy by se to nestalo.

A právě tady se skrývá zajímavý paradox.

Někdy nám knihy slouží lépe nepřečtené než přečtené.

Nový pohled na starou „závislost“

Kupování knih není slabost ani nedostatek disciplíny. Je to přirozené chování, které má své kořeny mnohem hlouběji, než by se mohlo zdát. Náš mozek miluje možnosti, nové podněty a příslib budoucího poznání. A přesně to knihy představují.

Místo boje s tímto pudem ho možná můžeme přijmout. Kupovat knihy s radostí. Číst je s nadšením. A občas si dovolit některé z nich nechat trpělivě čekat na správný okamžik.

Celkově jsem díky psaní tohoto článku pochopila jednu důležitou věc – možná problém není v tom, kolik knih kupujeme, ale v tom, jak o tom přemýšlíme.

Co kdyby nepřečtené knihy nebyly důkazem našeho selhání, ale našeho optimismu? Co kdyby představovaly investici do našich budoucích já, která je jednou budou potřebovat?

Když se dnes podívám na svou knihovnu, už nevidím seznam restů. Vidím možnosti. Příběhy, které na mě čekají. Myšlenky, ke kterým se možná vrátím za měsíc, za rok nebo za deset let.

Děkuju, že jste dočetli až sem. A pamatujte – knihy jsou jako přátelé. Lepší jich mít víc než míň, i když se s některými vídáte jen občas. 📚

S láskou ke všem nepřečteným stránkám,

Knihomolka, která to konečně pochopila

Raději posloucháte? Chápu – proto sem přidávám i video na toto téma.