Proč má smysl, abyste psali knížky i Vy

Blíží se začátek Projektu 2019, což je vhodná doba připomenout jeden starší příběh s poučením. Někdy se mě lidé ptají, jestli má vůbec smysl psát, když každoročně vychází tolik nových knih. Vždyť ta vaše se mezi nimi jednoznačně musí ztratit, ne? Tolik lidí píše, a třeba i lépe než vy, alespoň zpočátku. Nebylo by lepší se na to rovnou vykašlat?

Tak na to rychle zapomeňte.

Povím vám jeden příběh, který dal vzniknout termínu „Efekt Monika“. Když mi bylo 14 let a končila jsem základní školu, rozhodla jsem se strávit léto před nástupem na gymnázium samoučením angličtiny. Byla jsem vždycky tak trochu nerd. (České slovo “šprt” mi připadá velmi nepřesné, neboť jsem pokračovala být nerd i na gymnáziu, kde jsem rozhodně nebyla šprtkou, ale pravým opakem, na mém nerdství se to však nepodepsalo. To je ale jiný příběh.)

A když jsem s angličtinou začala, naprosto jsem se do toho ponořila. Nejprve jsem zhltla učebnici pro samouky a pořád dokola poslouchala doprovodné audionahrávky. Sledovala jsem televizní kurzy pro začátečníky. Četla jsem si stránku po stránce anglický slovník a vstřebávala slovíčka i fráze. Snažila se zapisovat texty svých oblíbených písniček a chápat jejich obsah (bylo to dlooouho před internetem, kdy jediným zdrojem textů písniček byly obaly gramodesek či audiokazet, když jste si však písničku nahráli z rádia, text jste si museli „pochytat“ sami). Vypisovala jsem si věty z oblíbených filmů, kterým jsem porozuměla díky českým titulkům. Po dvouměsíčním intenzivním úsilí jsem měla celkem slušný základ angličtiny, s nímž jsem nastoupila do prvního ročníku střední školy.

Jenže ouha. Ve třídě se mnou byla jedna Monika, která před nástupem na gymnázium strávila s rodiči pět let v Anglii, takže mluvila jako rodilá mluvčí. Okamžitě se ve mně vzbudil pocit, že se kvůli tomu veškerá moje znalost angličtiny anuluje. S Monikou jsem se ani vzdáleně nemohla srovnávat. Zasekla jsem se a anglicky odmítla vydat hlásku.

Trvalo mi několik měsíců, než jsem pochopila, že moje angličtina je okay. Stalo se to ve chvíli, kdy dva britské turisty někdo okradl a oni se nedovedli dorozumět s policistou, který hovořil pouze česky. Vše se mi povedlo jim odtlumočit, a to mi ukázalo, že vlastně angličtinu celkem ovládám.

Jistě, nemluvila jsem jako Monika (to nemluvím ani dnes, přestože v anglickém jazyce pracuju), ale moje znalost angličtiny byla více než dostačující.

Nenechte se i vy chytit do pasti „efektu Monika“.

Životní lekce: To, že někdo  něco už dělá, a dělá to dobře (a zřejmě lépe než vy v tomto okamžiku), neznamená, že vy to děláte špatně nebo že to nemáte dělat vůbec.

Jak řekl duchovní guru tohoto blogu (Honza Markel) – cílem není být nejlepší. Cílem je den za dnem se zlepšovat. Tak se na své cestě nikdy nezastavíte.