Proč si přečíst něco od Ericha Segala a nechat se dojmout

Dnes bych ráda představila několik knih od jednoho z mých oblíbených autorů – amerického spisovatele Ericha Segala. Nejsou to knihy nové, přesto však stojí za pozornost, pokud jste od něj ještě něco nečetli, anebo pokud neznáte všechno, o čem se zmíním.

Segal tak trochu „může“ za to, že jsem se rozhodla stát se spisovatelkou. Konkrétně jeho kniha Příběh jedné lásky (někdy více známý pod anglickým názvem Love Story), kterou jsem poprvé četla ve čtrnácti letech. Chuť začít psát jsem cítila už předtím a podnikala první nesmělé krůčky tím směrem (viz Jak jsem se dostala k psaní), ale teprve jeho kniha se pro mě stala jakousi „učebnicí“. Poté, co jsem ji přečetla jako čtenář, jsem podnikla jakousi „vivisekci“ a podívala se pozorněji, jak je román napsaný. Jaký má styl, způsob, členění, atd., a pokusila se tomu aspoň trochu přiblížit. Ale o tom bude jiný příspěvek, teď bych ráda představila blíže několik jeho knih, co se týče obsahu.

Takže – již zmíněná Love story – jak napovídá český překlad názvu, je to prostý „příběh jedné lásky“. Prostý a zároveň obrovsky silný. Oliver (celým jménem Oliver Barrett IV.) je bohatý synek zámožné rodiny, Jenny Cavilleri je z chudé rodiny italského původu. Setkají se na půdě univerzity, kde Jenny pracuje v knihovně (a přitom studuje hudbu). Zamilují se a následuje krásné období, nemilosrdně ukončené Jenninou nemocí. Kniha nemá happy end, končí smutně a pořádně s vámi zatřepe. V dospívání jsem tuhle knížku četla horem dolem, aspoň desetkrát, nasávala jsem do sebe styl, způsob i příběh, a pokaždé u toho brečela. Dodnes umím celé pasáže nazpaměť. Kniha byla i zfilmovaná, ale film se mi moc nelíbil, možná částečně proto, že mi v roli hlavního hrdiny neseděl Ryan O’Neal, přišel mi unylý (později jsem ho v legraci nazývala Ryan U’Nyly). Takže – číst to, ne odbýt kouknutím na film! 🙂

Na Love Story přímo navazuje román Oliverův příběh, jehož název napovídá, že bude vyprávět o  Oliverovi v životě po Jenny. Stejně jako Love Story se tahle knížka čte výborně od první stránky, i když má trochu jiný styl vyprávění, méně scénáristický, více popisů scén apod. Zatímco předchozí kniha je plná citu, až ve vás působí emocionální přetlak, Oliverův příběh je střízlivý, v knize zcela chybí síla citu i dojemné okamžiky, ukazuje Oliverovu vnitřní vyprahlost, ale rovněž je velmi čtivá.

Stejně čtivý je jeho další román opět s jednoduchým názvem Muž, žena a dítě. Opět zdánlivě jednoduše rozehraný příběh – šťastně ženatý hlavní hrdina Robert prožije kratičký „úlet“ s jinou ženou na své krátké cestě do Francie, ale to už je dávno, před deseti lety, ani si to moc nepamatuje, je to šťastně zapomenuto, manželství zůstalo nedotčené, dvě dcery zdárně prospívají a všechno je v pořádku. Ovšem až do chvíle, než zazvoní telefon a hovor z Francie mu oznámí, jestli má zájem vzít si k sobě svého malého syna, o jehož existenci neměl ani tušení, a jemuž nyní zemřela matka a nikoho jiného kromě něj nemá. Robert je rozhozený, poradí se o tom se ženou, která je šokovaná, ale nakonec svolí, aby malý Jean-Claude přijel do Ameriky a „nějaký čas“ u nich pobyl. Kniha je velmi dojemná, ale hrozně mě naštvala reakce hlavní ženské postavy a to, k jakému závěru to vedlo. Já bych se rozhodně rozhodla jinak, aspoň myslím…

Další Segalova naprosto úžasná kniha, kterou jsem už také několikrát četla, je Víra a láska. Je ze zcela  jiného soudku než tři výše zmíněné. Je to takový brooklynský příběh novodobého Romea a Julie, v němž se vede souboj o zakázanou lásku mezi ortodoxní židovskou dívkou Deborou a katolickým chlapcem Timothym. Příběh plný citu, zvratů, naděje a především naplněné, i když nedovolené lásky.

Na závěr bych zmínila jeho knihu z úplně jiného soudku i prostředí, s názvem Doktoři (kterou jsem mj. zmínila v příspěvku K čemu mě inspirovala Segalova kniha Doktoři). Vypráví příběh několika spolužáků z lékařské fakulty Harvardovy univerzity po skončení studia a začátku skutečné dospělosti. Prožíváme s nimi první zkušenosti, lásky, touhy i zklamání. V knížce maličko chybí napětí či vzrušení, takové to „jak tohle asi dopadne“. Je to, jako když čtete celé životy zajímavých lidí, není to vždy stále vzrušující. Ale rozhodně i tahle jeho knížka stojí za to.

Přeji příjemné počtení! 🙂