Současná japonská literatura aneb Není Murakami jako Murakami

K současné japonské literatuře jsem se dostala víceméně náhodou. Ale jakmile jsem k ní „přičuchla“, už jsem se nepustila. Rozhodně totiž má co nabídnout. Jestli si chcete udělat představu, co ze současné japonské literatury je teď v českém překladu k dostání, nabízím následující přehled. Je samozřejmě ovlivněn mým vkusem (například nemám ráda násilí, čemuž moje hodnocení knih odpovídá), ale...

Zázračný šuplík aneb Netušená studnice pokladů

Stává se vám, že vás cosi inspirujete, vy vezmete tužku a papír (či sednete ke klávesnici) a vynoří se před vámi krátký příběh? Není součástí žádné budoucí knihy – ať už plánované či rozepsané, ale prostě potřeboval ven na vzduch a světlo? Pak máte ideálního adepta do šuplíku pokladů. Nebojte se schovávat staré kousky, které se v danou chvíli nikam nehodí....

Vzpomínka na ranou tvorbu – Modlitba nevěřící

V pozdní fázi puberty (kolem osmnáctého roku) jsem pod vlivem sbírky Miluji tě k zbláznění mého tehdejšího oblíbeného autora Jáchyma Topola psala i moderní poezii. Prožívala jsem tenkrát nešťastnou lásku a srovnávala se s dospělostí – z té tvorby je to patrné. Většina děl vznikla v letech 1994 – 1996. Teď jsem na to znovu narazila a utřídila vše do sbírky Modlitba nevěřící (název...

Kde beru inspiraci 2 – aneb Nepodceňujte fanouškovskou fikci

V předchozím příspěvku jsem psala o třech hlavních zdrojích inspirace pro moje knížky. V tomto navazujícím článku rozeberu, co konkrétně mě inspirovalo pro napsání jednotlivých příběhů. Vezmu to chronologicky. Nikki, vrať se Postava Nikki, respektive její předchůdce, se zrodila v mojí hlavě, když mi bylo 14 let. Žila jsem v té době hudbou a představovala jsem si, jaké by to bylo, být adoptovaná...

Kde beru inspiraci I. – aneb Proč může být zábava poslouchat zprávy

Rozhodli jste se začít psát, ale postrádáte inspiraci? Nosíte v sobě příběh, ale „ještě něco to pořád chce“, jenom nevíte, co? Ruka by už už psala, ale mozek pořád hlásí, že potřebuje dál popostrčit? Moc dobře tyto situace znám. Když se však rozhlédnete kolem sebe, zjistíte, že inspirace se nachází všude kolem vás. V tomto článku pojednám...

Opakované sny – také je míváte?

Pečlivě srovnat trička do kufru. A ještě přihodit ponožky. Ty zelené s růžovým proužkem. A jéje, nemůžu najít druhou! Kam jsem ji dala? Musím ji najít, bez ní přece nemůžu odjet! Někde tu přece musí být! A ještě musím přibalit náhradní knoflíky! Jejda, někam se mi zakutálely! Kolik mám ještě času, než mi uletí letadlo? Kruciš, tohle přece nemůžu stihnout!...

Pouštní včela – Držte palce, prosím!

V neděli uplynulo 15 let od útoků z 11. září. Je to tedy i 15 let, co jsem dostala nápad na knihu, která s tímto tématem souvisí. Musela jsem však počkat přes deset let, než jsem měla pocit, že jsem dostatečně „vyzrála“ na napsání svého prvního románu pro dospělé. Před dvěma lety jsem se do toho konečně pustila a v létě 2015 spatřil světlo světa...

Co je nad miliardou, triliarda? anebo Děti trpící krtkozrakostí

Někdo sbírá motýly, někdo pivní tácky, já sbírám legrační překlepy. (A také metafory, ale o metaforách bude jiný příspěvek). Hojnost jich samozřejmě byla především za mé novinářské kariéry. Mám jich plný bloček, ale rozhodla jsem se udělat výběr těch nejlepších ze zahraničních redakcí, které mě absolutně vždycky rozveselí. Snad to na vás bude fungovat podobně! 🙂 Takže, držte...

Trik, jak si bez námahy zapamatovat až 20 věcí najednou

Stává se vám, že jdete do obchodu jen pro pár věcí, nenapíšete si seznam a pár jich zapomenete? Nebo si chcete cestou metrem zapamatovat pár věcí, ale nemáte u sebe blok a tužku? Případně jedete autem a nemůžete za jízdy ťukat upomínky? Pak právě pro vás je tu šikovný trik, o kterém ve své knize s názvem Jak si zlepšit paměť píše německý autor Wolfgang...

Poslední den základní školy – vzpomínka

Hledajíc něco ve svém starém deníku, narazila jsem na emotivní zápis z 29. června roku 1990, tedy mého posledního dne na základní škole Křejpského na Praze 4, Jižním Městě. Patří k mým krásným vzpomínkám na dětství, proto jsem se ho rozhodla tady sdílet… 29. června 1990 Ráno jsem se probudila a od půl sedmý do čtvrt na osm jsem seděla u stolu a tupě koukala do stěny....