Rozhodli jste se začít psát, ale postrádáte inspiraci? Nosíte v sobě příběh, ale „ještě něco to pořád chce“, jenom nevíte, co? Ruka by už už psala, ale mozek pořád hlásí, že potřebuje dál popostrčit? Moc dobře tyto situace znám. Když se však rozhlédnete kolem sebe, zjistíte, že inspirace se nachází všude kolem vás. V tomto článku pojednám...
Pečlivě srovnat trička do kufru. A ještě přihodit ponožky. Ty zelené s růžovým proužkem. A jéje, nemůžu najít druhou! Kam jsem ji dala? Musím ji najít, bez ní přece nemůžu odjet! Někde tu přece musí být! A ještě musím přibalit náhradní knoflíky! Jejda, někam se mi zakutálely! Kolik mám ještě času, než mi uletí letadlo? Kruciš, tohle přece nemůžu stihnout!...
V neděli uplynulo 15 let od útoků z 11. září. Je to tedy i 15 let, co jsem dostala nápad na knihu, která s tímto tématem souvisí. Musela jsem však počkat přes deset let, než jsem měla pocit, že jsem dostatečně „vyzrála“ na napsání svého prvního románu pro dospělé. Před dvěma lety jsem se do toho konečně pustila a v létě 2015 spatřil světlo...
Někdo sbírá motýly, někdo pivní tácky, já sbírám legrační překlepy. (A také metafory, ale o metaforách bude jiný příspěvek). Hojnost jich samozřejmě byla především za mé novinářské kariéry. Mám jich plný bloček, ale rozhodla jsem se udělat výběr těch nejlepších ze zahraničních redakcí, které mě absolutně vždycky rozveselí. Snad to na vás bude fungovat podobně! 🙂 Takže, držte...
Stává se vám, že jdete do obchodu jen pro pár věcí, nenapíšete si seznam a pár jich zapomenete? Nebo si chcete cestou metrem zapamatovat pár věcí, ale nemáte u sebe blok a tužku? Případně jedete autem a nemůžete za jízdy ťukat upomínky? Pak právě pro vás je tu šikovný trik, o kterém ve své knize s názvem Jak si zlepšit paměť píše německý...
Hledajíc něco ve svém starém deníku, narazila jsem na emotivní zápis z 29. června roku 1990, tedy mého posledního dne na základní škole Křejpského na Praze 4, Jižním Městě. Patří k mým krásným vzpomínkám na dětství, proto jsem se ho rozhodla tady sdílet… 29. června 1990 Ráno jsem se probudila a od půl sedmý do čtvrt na osm jsem seděla u stolu a tupě koukala do stěny....
Občas mívám divné myšlenky. Například mě někdy při pohledu na davy lidí napadá, že z obrovské výšky musí lidé působit stejně jako červi. Hemží se, lezou přes sebe, jsou na sebe nahňácaní a zjevně jim to nevadí… Co když jsou pak i červi civilizace, jenom pro nás příliš primitivní, abychom je chápali, a my je v klidu hubíme…? To mě napadlo při...
Jak jsem psala v příspěvku o přečtených knihách, již téměř deset let si zapisuju, jaké knihy jsem přečetla, a jak se mi líbily. Každoročně pak volím Moji knihu roku, což je knížka, která ode mě dostala nejvyšší ocenění, ale líbila se mi ještě o chlup víc než knížky jiné. Moje kniha roku musí mít nejen nejvyšší počet hvězdiček (tj....
„Povinná četba by se měla zrušit.“ Tento názor jsem zastávala během střední školy a ještě dlouho po ní. Dnes – nevím, co si mám myslet. Na jedné straně si pamatuju, jak mi během školní docházky povinná četba vadila. Na straně druhé nedokážu posoudit, kolik klasických autorů bych dnes znala, kdyby mi o nich neřekli ve škole. Na základní škole jsem...
Jak jsem psala v předešlém příspěvku o prokrastinaci, kdekoli jinde než doma se lépe soustředím na tvorbu. V kavárně, i v trochu rušnější (vadí mi jen hlasitá hudba, ne okolní šum či hovor, ten umím vypnout) upadám do jakéhosi transu a jen se soustředím na práci. Od chvíle, co jsem to o sobě zjistila, chodím psát kamkoli, kde se dá posadit s laptopem. Zde je...
