Zkritizovali vám rukopis? Využijte toho!

Píšete knížku, dali jste někomu přečíst ukázku či celý rukopis a setkali jste se s nemilosrdnou kritikou? Dotklo se vás to tak, že jste chtěli se vším praštit a na všechno se vykašlat? O tom, jak se k takové situaci nejlépe postavit, je následující článek. Dočtete se v něm mimo jiné i to, jak najít vhodného beta-čtenáře, či jak na kritiku reagují známí čeští autoři, které jsem pro vás oslovila.

Nedávná ostrá diskuse v mé facebookové skupině začínajících spisovatelů Odstartujte svoji knihu mě přiměla zamyslet se nad tím, jak se vypořádat s kritikou, když jste si řekli o zpětnou vazbu na svůj rukopis, a co jste se dozvěděli, vás zaskočilo.

Druhý pár očí

Každý z vás, kdo sám píše a rozhodl se svůj text někomu ukázat, se téměř jistě alespoň někdy setkal s kritikou. Kritiku se člověk musí naučit přijímat, protože je-li konstruktivní, je pro výsledné dílo jednoznačným přínosem.

Mít kolem sebe pochlebovače, kteří budou vaše psaní vychvalovat, i pokud se jim nelíbí, ničemu nepomůže. Získáte tak falešný dojem, že píšete skvěle a na vašem textu již není co zlepšovat. O to tvrději pak narazíte, až svůj rukopis pošlete do nakladatelství. Redaktoři si nebudou brát servítky a špatný text bez váhání odmítnou. O tom, jak je důležité míti kamaráda, který vám o vašem psaní poví pravdu, píšu v tomto článku.

Stejně špatnou službu však udělají závistivci, kteří váš rukopis strhají, protože sami se na nic podobného nezmůžou a chtějí vás odradit od cesty za úspěchem. Anebo prostě rádi kritizují (ať už svým kritickým slovům věří či nikoli). Jak tedy poznat, kdy je kritika oprávněná, a kdy pouze škodí?

„Na netu jsem se setkal s několika negativními komentáři a vždycky mě to zamrzelo – bylo mi líto, že se někomu moje knížky nelíbí, protože bych byl nejradši, kdyby se líbily všem :). Nikdy jsem se ale netrápil moc dlouho, protože jsem měl to štěstí, že jiné pozitivní komentáře ty negativní zase vytlačily. :)“
(Patrik Hartl, spisovatel)

Jak vybrat ty správné beta-čtenáře

Kdo že je to beta-čtenář? Může to být váš kamarád, člen rodiny, kolega či známý, kterého potkáte například v některé ze spisovatelských skupin na internetu (například v již zmíněné skupině Odstartujte svoji knihu). V ideálním případě by to měl být člověk, kterému skutečně důvěřujete, ne vždy však takovou osobu máte ve svém okolí.

Měl by však v každém případě splňovat následující tři věci:

• Měl by být cílovou skupinou vaší knihy;
• měl by mít v daném žánru spoustu načteno;
• měl by mít s vámi dobré úmysly.

Úkolem beta-čtenáře je posoudit rukopis jak z hlediska obsahu, tak z hlediska formy. Měl by být schopen vám upřímně říct, které části příběhu by potřebovaly více rozvinout, čemu není tak úplně rozumět, a kde je například zápletka přitažená za vlasy. Je to zároveň někdo, kdo by vás měl povzbudit do dalšího psaní a nikoli vás od něj odrazovat.

„Připomínky redaktorky byly občas hodně nekompromisní, ale rozhodně pro dobro věci. Takže ačkoliv jsem místy propadala pocitu méněcennosti, rozhodně jsem je brala vážně a bez pocitu, že mi někdo šlape po bábovičkách.“
(Zuzana Hubeňáková, spisovatelka)

Riziko internetu

Pokud se nenajde vhodný beta-čtenář ve vašem okolí, můžete ho najít na internetu. Existují různá veřejná fóra, například online platforma pro psaní Wattpad či různé spisovatelské skupiny. V těchto místech můžete najít dobrovolníka, který bude ochotný si přečíst váš rukopis.

Také můžete svou tvorbu postupně zveřejňovat na blogu. „U knih složených z vydaných blogů je obrovská výhoda v tom, že podle reakce čtenářů přímo na blog už vím, jak se ten daný text líbil, takže jakési beta čtení už proběhlo v ostré verzi, jen na jiném médiu,“ říká spisovatelka a bloggerka Zuzka Hubeňáková.

„Samozřejmě proběhnou určité změny, protože některé blogy nelze jen vzít a překlopit do tištěné formy. Řeší se také, jak funguje kniha jako celek, její členění, a v mém případě navíc vyrovnanost „vtipnosti“. Knihu četla redaktorka, která je celkem přísná, ale spravedlivá a kamarádky, které jsou celkem shovívavé a chtějí si udržet mé přátelství. Takže jsou to beta čtenáři na prd, když tak nad tím přemýšlím,“ dodává se smajlíkem.

„S negativními komentáři jsem se setkal víckrát. Ze začátku jsem byl zaskočen, protože – jak to? To musí být mejlka. Vždyť já jsem tak perfektní. Postupně jsem si na to zvyknul. Ono vás to zase vrátí nohama na zem. Navíc zpětná vazba je důležitá stejně jako sebereflexe a člověka to trochu posune. Do budoucna jsem si z toho vzal, že se nedá zavděčit všem, a ani se o to nemam snažit.“
(Dominik Landsman, spisovatel)

Ukázku ze své tvorby pak také můžete zveřejnit v online spisovatelských skupinách a vyčkat na názory ostatních. Pozitivní stránka tohoto přístupu je, že získáte široké spektrum čtenářů a dočkáte se hojné zpětné vazby. Pokud je kritika konstruktivní, může samozřejmě také zabolet, ale když se nad výtkami zamyslíte a dávají vám smysl, pak vašemu dílku určitě pomůže. Zároveň právě na internetu nejvíce riskujete, že bude kritika zcela nevybíravá. Internet k tomu bohužel často vybízí.

Když jste obětí hejtrů

Když kritika přeroste ve vyloženě osobní útoky, nejlepší způsob je jednoduše nereagovat. Nesnížit se na úroveň hejtrů a zkrátka se nad to povznést. Budete-li se snažit na jejich výpady reagovat, jenom budete přilévat olej do ohně.

„Facebook je nový nástroj a jako všechno nové se s ním prostě člověk musí učit zacházet. Učit se z chyb, které dělá, jinak to v tomto případě asi nejde.“
(Lenka Klicperová, šéfredaktorka Lidé a Země)

Své o tom ví i šéfredaktorka časopisu Lidé a Země Lenka Klicperová, známá mimo jiné svými novinářskými cestami do Afriky a do Sýrie: „Unést kritiku je vždycky docela komplikovaná a těžká věc. Ale kritika je jedna věc a druhá věc jsou často nenávistné, urážlivé a mnohdy i velice hloupé a dehonestující příspěvky, kterými jsou sociální sítě a zejména Facebook přímo zahlceny. To druhé je poměrně dost těžké unést a zvyknout si na to.“

Faktem je, že v online světě jsou jinak civilizovaní lidé schovaní v bezpečí za svými monitory, ztrácejí zábrany a nedělá jim problém říci věci, které druhému ublíží, a které by z očí do očí nikdy nevypustili z úst. „Přemýšlím, kde se v jiném člověku, který mě nikdy neviděl, velmi pravděpodobně ode mě nic nečetl, bere tolik zášti a nenávisti,“ podotýká v této souvislosti Lenka Klicperová. „Co ji vyvolalo? Moje chování? Ze začátku jsem hledala chyby v sobě, ale pak jsem pochopila, že to takhle brát nemůžu. Tahle sorta lidí je prostě pro mě žumpa, se kterou se nemá cenu dál zabývat a ničit si kvůli ní spánek. To nejsou partneři k diskusi. Ale je to těžký proces, než dokážete sprostou nadávku, která se na vás objeví někde v komentáři pod článkem nebo na Facebooku, jen tak přejít. A bolí to, než se dostanete do tohohle stadia.“

Cena za velké množství followerů

Komunikace na Facebooku je poměrně složitá a někdy nepříjemná věc. „Když máte už hodně followerů, jsou mezi nimi samozřejmě i lidé, kteří čekají na každou vaši chybu, každou slabinu, kterou budou moci využít k tomu, aby vás ztrapnili a ponížili. Musela jsem se učit (a dodnes dělám chyby a neumím to), jak komunikovat. Co říkat, kdy je lepší mlčet a nedělat nic. Stejně mě horkokrevná povaha někdy vypeče, vjede do mě vztek a vyletím,“ dodává šéfredaktorka Lidé a Země.

Nechat se vyprovokovat ke střetu je však ta nejhorší možná reakce. Než se nechat strhnout do slovní přestřelky s hejtrem, raději vstaňte od počítače, napijte se vody, vypněte internet nebo běžte na procházku. Pokračováním v hádce můžete jedině ztratit.

Na závěr bych článek ráda zakončila slovy Honzy Markela, kouče a mentora (a autora knihy Prodej svoje know-how):

„Kritice se není potřeba bránit, spíše ji vítat. Je to znamení, že jste zanechali stopu. Stav, kdy s vámi budou souhlasit všichni, nenastane nikdy. Stav, kdy vás všichni ignorovali, se změnil ve chvíli, kdy vás někdo kritizoval.
A to je fajn :).“