Kategorie: Tipy (nejen) pro psaní

Tři tečky… K čemu slouží…?

Nedávno jsem se přistihla, že při psaní (smsek, komentářů na Facebooku i ve svých knihách) ráda používám tři tečky, až mám někdy tendenci k jejich nadužívání. Všimla jsem si, že v tom nejsem sama – od té doby, co tomu věnuju pozornost, vidím tento „neduh“ všude kolem sebe. To mě přivedlo na nápad napsat tento článek a pozastavit se nad tím,...

Nepopisujte, rozehrávejte!

V angličtině se tomuto základnímu poučení pro spisovatele říká „show, don’t tell“. Jeho smysl je prostý – nebuďte zbytečně popisní tam, kde můžete danou situaci rozehrát. Nejenže bude děj pro čtenáře živější a zábavnější, ale získáte tím i příjemný efekt v podobně (mnohem) delšího rukopisu. Pro mě byla tato rada naprosto neocenitelná zejména při psaní mého prvního románu pro dospělé čtenáře. U dětských...

Jak je důležité míti kamaráda, který vám o vaší tvorbě poví pravdu

Když člověk dopíše svou první povídku či knížku, zachvátí ho jeden ze dvou pocitů – buď je přesvědčený, že je to naprosto skvělé, anebo si je jistý, že je to katastrofa a nemůže to nikomu ukázat. Ani v jednom případě nemá pravdu. Každý rukopis potřebuje „druhé oči“, které se na něj podívají kriticky. A žádný rukopis, který obsahuje nějaký...

Zázračný šuplík aneb Netušená studnice pokladů

Stává se vám, že vás cosi inspirujete, vy vezmete tužku a papír (či sednete ke klávesnici) a vynoří se před vámi krátký příběh? Není součástí žádné budoucí knihy – ať už plánované či rozepsané, ale prostě potřeboval ven na vzduch a světlo? Pak máte ideálního adepta do šuplíku pokladů. Nebojte se schovávat staré kousky, které se v danou chvíli nikam nehodí....

Desatero míst, kam můžete chodit tvořit

Jak jsem psala v předešlém příspěvku o prokrastinaci, kdekoli jinde než doma se lépe soustředím na tvorbu. V kavárně, i v trochu rušnější (vadí mi jen hlasitá hudba, ne okolní šum či hovor, ten umím vypnout) upadám do jakéhosi transu a jen se soustředím na práci. Od chvíle, co jsem to o sobě zjistila, chodím psát kamkoli, kde se dá posadit s laptopem. Zde je...

Anatomie příběhu aneb Jak to udělat, aby byl děj jako živý

Když tvoříte příběh, je to tak trochu jako byste dávali dohromady monstrum doktora Frankensteina. Představte si, že jste doktor Frankenstein a chcete sestavit nového člověka. Kostra Na samém začátku potřebujete dát dohromady základní kostru. Měli byste mít páteř, lebku a končetiny – tedy základní osu příběhu. Ten je třeba napsat nejdřív. V této fázi potřebujete zvolit prostředí příběhu...