Co si může spisovatel „odnést“ z Papírového domu

Možná jste o tom už slyšeli a možná jste ho i viděli – seriál, který na českém Netflixu běží pod názvem Papírový dům (šp.orig. La casa de papel, angl. Money Heist). Je to seriál o skupině lidí s mimořádnými schopnostmi, kteří podnikají loupež století. Proniknou do královské mincovny a tisknou si vlastní peníze.

Jako téma to nezní nijak převratně. Filmů či seriálů o loupežích je spousta… Ovšem Papírový dům se stal fenoménem. Proč?

Sama jsem se nad tím zamýšlela, ale pak jsem objevila rovněž na Netflixu dokument, který se právě touto otázkou zabývá. Odpověď je poměrně jednoduchá a pro mne to byl dost zajímavý „aha moment“. I když, stejně jako sám seriál, není zas tak převratná. Ale když si právě tuto věc uvědomíte, obohatí to i vaše psaní. Proto jsem se rozhodla s vámi hlavní myšlenky sdílet i zde.

Co tedy stojí za tak velkým úspěchem Papírového domu? Skutečnost, že lidé se zamilovali do jeho postav. Plachý geniální Profesor, mastermind celého projektu. Nairobi, která přišla o syna. Divoká láska mezi Tokio a Riem. Vztah otec a syn a také city k rukojmím. (Postavy mají kromě Profesora přezdívky podle světových měst.)

„Lidé, kteří se nemohou odtrhnout od seriálu, se ve skutečnosti nemohou odtrhnout od jeho postav.“ /Tvůrci dokumentu o Papírovém domě/

Kdyby šlo jen o mistrně promyšlenou loupež, nikdy by to diváky tolik nestrhlo. Čím jsou ale postavy emocionálně bohatší, tím se závislost diváka zvyšuje. Nejde pouze o akci, i když o tu taky. Kdyby šlo pouze o ni, fenomén se nezrodí. Akční seriál ale nemusí být povrchní. Naopak.

Vášeň. Takže zaprvé – je tam romantika i vášeň. A lidé chtějí vášeň. Tokio a Rio. Denver a Stockholm (sekretářka Monika). Vidíte, jak se rozvíjí jejich láska, vidíte jejich konflikty i rozchody. Vše, co prožíváte i vy ve svých životech a s čím se můžete hluboce provázat.

Nepředvídatelnost. Seriál nenechá diváka oddechnout si. Ať už v akčních scénách, nebo ve vztazích mezi postavami (hlavně ve vztazích mezi postavami), každou chvíli se stane něco, co nečekáte.

Lidské slabosti. Obdivujete velkolepou loupež a inteligenci Profesora, ale s tím se jako divák nemůžete ztotožnit. Nikdo z nás není dokonalý. Každý máme nějakou slabost. Kdyby byl šéf bandy, Profesor, pouze geniální, nebyl by tak zajímavý. Ve skutečnosti je relativně lůzr. Ve společnosti je nejistý. Neustále si posunuje brýle na nose prstem. V kontaktu s ženami je nesmělý a stydlivý. A právě proto má takovou diváckou podporu.

Empatie. I ti špatní mají dobré vlastnosti, něco, proč se i k nim může divák vztáhnout. Například Berlín je od začátku negativní postava – než se dozvíme, jakou nemocí trpí, a jak je ve skutečnosti i on velmi lidský.

Černý humor. O ten se stará zejména Nairobi, ale prolíná se celým seriálem. I v těch nejnapínavějších situacích někdo pronese hlášku, která vás rozesměje.

Symbolika. Lidé mají rádi symboly. Papírový dům má hned tři – svou „hymnu“ Bella Ciao, červenou barvu (kombinézy bandy) a Dalího masky. Je pravděpodobné, že i když jste seriál neviděli, víte, o čem mluvím. A to je právě síla symboliky.

Pokud jste ještě seriál neviděli, zkuste těmto věcem věnovat pozornost. A pak se podívejte, kde se tím můžete inspirovat pro svou vlastní knížku.

O své dojmy se můžete podělit i ve facebookové skupině Odstartujte svoji knihu, kde vás kdykoli ráda uvítám. 🙂

Komentáře
  1. Viktor napsal:

    Dobrý den,
    tenhle týden jsem se těšil na další článek a bohužel žádný nevyšel. To mi je moc líto. A doufám, že jste v pořádku a nic se vám nestalo.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.