Pouštní včela – Držte palce, prosím!

V neděli uplynulo 15 let od útoků z 11. září. Je to tedy i 15 let, co jsem dostala nápad na knihu, která s tímto tématem souvisí. Musela jsem však počkat přes deset let, než jsem měla pocit, že jsem dostatečně „vyzrála“ na napsání svého prvního románu pro dospělé. Před dvěma lety jsem se do toho konečně pustila a v létě 2015 spatřil světlo světa román „Pouštní včela“.

Je to psychologický portrét Adama Navrátila, narozeného v Americe českým rodičům. Po dokončení vysoké školy se Adam vydává do Prahy, aby objevil své kořeny, a zažívá zde osudovou lásku. Román vypráví o tom, jak snadno člověk může spadnout až na dno, o síle lásky i nenávisti, o přátelství a zradě, o hazardování s životem až po hranici sebevraždy. Odehrává se na politickém pozadí. Adamovým protějškem je ředitel amerických tajných služeb, pro něhož se 11. září stalo osudným – a který má konečně v rukou dostatek moci, aby vykonal pomstu.

Korekturu knihy provedly šéfredaktorka časopisu Lidé a země Lenka Klicperová, která především dohlédla na správnost blízkovýchodních reálií, a Jana Šindelková z kabinetu bývalého evropského komisaře pro rozšíření Štefana Füleho. Vojenské záležitosti (např. průběh přestřelky) byly konzultovány s bezpečnostní ředitelkou Ministerstva zahraničních věcí, která má mj. zkušenosti z policejních misí v Kosovu a Afghánistánu.

„Polistopadová Praha očima Američana“ vznikla z rozhovoru s Brianem F. Reaganem, Američanem žijícím již dvacet let v ČR. Knihu už četla řada čtenářek z mého okolí (mužům jsem ji zatím číst nedávala, neboť jim není jako čtenářům určena ) a zatím jsem se setkala pouze s pozitivními reakcemi.

Nakladatelství Knižní klub román knihu odmítlo s tím, že čeští čtenáři nebudou chtít číst knihu od české autorky, která se odehrává nejen v Čechách, ale i ve Spojených státech a na Blízkém východě, bez ohledu na to, že autorka má přes dvacet let zkušeností ze zahraničí, se zahraniční politikou, a že korekturu prováděli lidé ještě zkušenější a fundovanější.

Já nicméně v českého čtenáře věřím a myslím, že jej nelze takto prvoplánově odsoudit. Knihu jsem proto poslala k posouzení do brněnského nakladatelství Jota. Zítra (v úterý 13. září) má zasedat redakční rada a vynést rozsudek.

DRŽTE MI PROSÍM PALCE! 🙂