Přistání sondy na rudé planetě mělo být součástí projektu zaměřeného na hledání stop života na Marsu. Vše probíhalo podle plánu až do chvíle, kdy se sonda chystala k sestupu na povrch rudé planety.
„K vyhození z ochranné schránky došlo podle analýzy dříve, než v 1 200 metrech, a co je nejpodstatnější, brzdící trysky sice začaly pracovat, ale na pouhé 3 až 4 sekundy. Palubní počítač je vzápětí vypnul. Přitom bylo stanoveno, že budou pracovat 29 sekund a během této doby sníží sestupovou rychlost z 250 km/h tak, že ve výšce kolem dvou metrů nad povrchem bude menší než 4 km/h,“ stojí v článku iDNES.cz s názvem Sonda se nekontrolovatelně zřítila na Mars. Počítač vypnul brzdící trysky.
Nepřipomíná to tak trochu zápletku Vesmírné Odysey?
Kdybych měla jmenovat několik nejděsivějších „postav“ z knih, které jsem kdy četla, HAL 9000 by k nim určitě patřil. Supervýkonný superpočítač, mozkové a nervové ústředí kosmické lodi Discovery mířící s posádkou k planetě Saturn.
Tedy v knize míří k planetě Saturn. V jeho filmovém zpracování, které je trochu odlišné, míří kosmická loď k Jupiteru. A ve skutečnosti k Marsu?
Palubní počítač HAL 9000 se rozhodne, že posádka se chová v rozporu se zájmy mise, a rozhodne se ji zlikvidovat. Nejprve odpojí od životních funkcí členy posádky, kteří jsou po dobu dlouhého letu umístěni do hibernace, a tím je usmrtí. Posléze hlásí Hal úmyslně nahlásí vadnou řídící jednotku pro komunikaci se Zemí, kterou je nutné vyměnit ve vnějším prostoru po výstupu z lodi. Když se o výměnu komunikační jednotky pokusí další člen posádky, palubní počítač mu odpojí kyslík a dopravní kapsli odstřihne od lodi. Následně se snaží usmrtit i posledního člena posádky, který nad ním však zvítězí. A vše dopadne dobře – pro lidstvo. Ne tak pro Hala.
HAL 9000 přitom není zlý sám o sobě. Program mise je podle jeho „vědomí“ konfliktní, což u něj vede z hlediska umělé inteligence k logickému závěru, že zdrojem tohoto konfliktu je lidská posádka. Odstraní-li posádku, odstraní konfliktní zadání.
Neúspěch sondy Schiaparelli přitom není první neúspěch související s výzkumem Marsu. Jak uvádí zmíněný článek, před třemi lety přišla Evropská kosmická agentura o rover Beagle 2 sondy Mars Express, kterému se po přistání neotevřely solární panely. Že by si někdo nepřál, abychom ve zkoumání života na Marsu pokročili?
Nezřídka se stává, že spisovatelé vědecko-fantastické literatury o desítky (v případě Julese Verna až stovky let) dokáží předpovědět pravdu. Arthur C. Clarke, autor čtyř jen volně navazujících dílů Vesmírné Odysey, byl jistě vizionář, jehož musí těšit, že mnohé jeho předpovědi se již vyplnily. Anebo spíš děsit?
Není na tom něco k zamyšlení? Přinejmenším to ve mně vzbudilo chuť znovu se do Arthura C. Clarka začíst. 🙂
Dovětek – Většina lidí ví, že existují dva díly Vesmírné Odysey – 2001 a 2010. Jsou však ještě další dva, 2061 (z doby průletu Halleyovy komety kolem Země) a 3001 odehrávající se tisíc let poté. Nejraději mám první a čtvrtý, ale všechny jsou moc dobré. Všechny spojuje mj. postava „zavražděného“ Franka Poola, který ve skutečnosti usmrcen nebyl…
