Tohle pravidlo rozhoduje, jestli tvoje kniha skončí v knihkupectví… nebo v šuplíku

Všichni mi říkali, že nemám šanci.

Seděla jsem s kamarádkou v kavárně a nadšeně jí vyprávěla o svém plánu napsat knihu.
Její reakce?

„Ale prosím tě… vždyť nikoho neznáš. Nemáš žádné kontakty. Kdo by ti to měl vydat?“

Znělo to tak definitivně.
Jako by mi právě oznámila výsledek testu, kterým jsem neprošla.

A věřte nebo ne – nebyla jediná.

Tohle jsem slyšela pořád dokola.
Od rodiny, od známých, dokonce i od lidí, které jsem považovala za přátele.

Jenže dneska, o osm vydaných knih později, vám můžu říct jedno:

Všichni se mýlili.

---

---

Proč vás budou ostatní zrazovat (a proč na tom nezáleží)

Lidé vás budou zrazovat od vašich snů. To je prostě fakt.

A je to v jistém smyslu problém. Protože jejich slova se vám zaryjí do hlavy. Začnete pochybovat. Říkáte si:
„Možná mají pravdu. Možná opravdu nemám šanci.“

Jenže pak jsem si uvědomila pár věcí:

• Čím víc vám někdo říká, že to nejde, tím víc se bojí vašeho úspěchu.
• Ti, kdo vás nejvíc odrazují, často sami vzdali své sny.
• Negativní reakce jsou často známka toho, že děláte něco důležitého.

A víte, co je na tom nejlepší?

Jakmile přestanete tyhle hlasy poslouchat, osvobodíte svou kreativitu.

Pamatuju si, jak mi jeden známý řekl:
„Hele, Veroniko, ty jsi holka z jižňáku. Myslíš, že tě někdo bude brát vážně?“

Dneska se tomu směju.

Protože přesně tahle „holka z jižňáku“ má vydaných osm knih. A některé z nich čtou tisíce lidí.

Tohle není o aroganci nebo namyšlenosti.
Tohle je o rozhodnutí věřit sama/sám sobě, i když vám nikdo jiný nevěří.

A právě tady se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu…

---

Pravidlo, které rozhoduje

Pokud nevěříte sami v sebe vy, kdo jiný ve vás má věřit?

Zní to jako klišé. Jenže ono to funguje. A dost zásadně.

• Když věříte ve svou knihu, píšete s větší jistotou a vášní
• Vaše sebedůvěra se přenáší do textu – čtenář to pozná
• Nakladatelé hledají autory, kteří si za svým dílem stojí

Víra v sebe samého mění úplně všechno.

Vzpomínáte si na Harryho Pottera?

Na scénu, kdy Ron vypije Felix Felicis – lektvar štěstí? Najednou hraje famfrpál jako nikdy předtím. Chytá každý míč, je neporazitelný.

A pak mu Harry řekne pravdu – že to žádný kouzelný lektvar nebyl. Bylo to placebo.

Ron věřil, že má v sobě něco speciálního a díky tomu to opravdu měl.

A přesně tohle se děje i při psaní.

Když věříte, že se vám to může podařit, dramaticky tím zvyšujete šanci, že se to opravdu podaří.

A ne – to není ezoterika. To je psychologie.

---

Proč čekání nefunguje

Čekáte na ten správný moment?

Na inspiraci?
Na víc času?
Na někoho, kdo vám řekne, že jste dost dobří?

Ten moment nepřijde.

Aspoň ne sám od sebe.

• Začněte psát dnes – i kdyby to byla jen jedna stránka
• Neřešte, jestli je to perfektní – první verze nikdy není
• Mluvte o své knize jako o něčem, co vzniká – ne jako o vzdáleném snu

V tu chvíli se stane něco zásadního.

Přestanete být člověk, který „chce napsat knihu“.
A začnete být spisovatelem.

Když jsem psala svou první knihu, měla jsem období, kdy jsem nepsala… deset let.
Deset let.

A víte, co mě vrátilo zpátky?

Jednoduché uvědomění:
Nikdo za mě tu knihu nenapíše.
Nikdo mi nedá povolení začít.
Musím začít já.

A jakmile jsem začala psát pravidelně, všechno se změnilo. Najednou jsem měla o čem mluvit. Najednou jsem byla zajímavá i pro nakladatele.

Vaše kniha už existuje. Jen ji potřebujete dostat z hlavy na papír.

---

Proč je vaše „nevýhoda“ výhoda

„Ale já nikoho neznám.“

Kolikrát jste si to řekli?

A co když je to ve skutečnosti vaše výhoda?

• Nejste zatížení očekáváními
• Můžete psát svobodně a autenticky
• Nepřizpůsobujete se tomu, co „by se mělo“

Být „nikdo“ je často ta nejlepší startovní pozice.

Já jsem taky nikoho neznala. Neměla jsem kontakty. Neměla jsem jméno.

Měla jsem jen příběh, který jsem chtěla vyprávět.
A víru, že ho někdo bude chtít číst.

Posílala jsem rukopis do nakladatelství. Opakovaně.

Přišlo odmítnutí.
Pak další odmítnutí.
A další.

A víte, co jsem si říkala?
„Dobře. Zkusím to jinde.“
Protože jsem věděla, že ten příběh má hodnotu.

Když nemáte co ztratit, můžete získat všechno.

---

Co se změní, když začnete věřit

Pamatujete si ten pocit, když jste jako děti věřili, že dokážete cokoliv?

Ten pocit se dá vrátit.
Stačí se rozhodnout.

• První kniha nemusí vyjít hned – to je v pořádku.
• Důležité je, že ji dopíšete.
• Každá další bude lepší.

Věděli jste, že J. K. Rowling poslala Harryho Pottera do 12 nakladatelství, než ho někdo přijal?

Co kdyby to vzdala po prvním odmítnutí?

Rozdíl mezi úspěšnými spisovateli a těmi ostatními není talent.
Není to štěstí.
Ani kontakty.

Je to víra.
Víra, že jejich příběh stojí za vyprávění.

---

A teď upřímně…

Vaše kniha čeká.
Čeká na to, až jí dáte šanci existovat.
Čeká na to, až přestanete poslouchat hlasy, které vám říkají, že to nejde.
Psaní knihy není o tom, že byste museli být někdo speciální.
Je o tom, že se rozhodnete být tím, kým už jste.
Spisovatelem.

---

Děkuju, že jste dočetli až sem.
A pamatujte:
Jediný člověk, který vám může dát povolení psát, jste vy sami.
Ať vám to skvěle píše
Veronika 🍀

Pokud raději posloucháte, můžete mrknout na video tady:

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa