Každý z nás má někdy z něčeho strach. Pro píšící autory to často bývá strach z promluvy na veřejnosti, když má pohovořit o své tvorbě. Být pozván na literární besedu, na rozhovor se čtenáři či s novináři anebo mít jakoukoli jinou možnost promluvit o svém psaní je pro autora velmi vítaná příležitost. Většinou ji ale doprovází výše zmíněný strach, který často bývá až ochromující....
Dnes bych vám chtěla nabídnout ukázku z mého připravovaného románu Pouštní včela, který vyjde v první polovině 2017 v nakladatelství Brána. Jedná se o psychologický román s politickým pozadím, portrét jedné rozervané duše, kterou zničila potřeba milovat po svém. Adam Navrátil je potomek českých rodičů, narodil se však v Americe. Když dokončil studia, rozhodl se jet do České republiky poznat své kořeny. Zde...
V angličtině se tomuto základnímu poučení pro spisovatele říká „show, don’t tell“. Jeho smysl je prostý – nebuďte zbytečně popisní tam, kde můžete danou situaci rozehrát. Nejenže bude děj pro čtenáře živější a zábavnější, ale získáte tím i příjemný efekt v podobně (mnohem) delšího rukopisu. Pro mě byla tato rada naprosto neocenitelná zejména při psaní mého prvního románu pro...
S radostí oznamuji, že moje nová knížka – psychologický román s politickým pozadím nazvaný Pouštní včela – vyjde v první polovině příštího roku 2017 . Dnes jsem o tom dostala vyrozumění – takový předčasný dárek k Vánocům:) A tady video-ochutnávka, brzy budou další!
Když člověk dopíše svou první povídku či knížku, zachvátí ho jeden ze dvou pocitů – buď je přesvědčený, že je to naprosto skvělé, anebo si je jistý, že je to katastrofa a nemůže to nikomu ukázat. Ani v jednom případě nemá pravdu. Každý rukopis potřebuje „druhé oči“, které se na něj podívají kriticky. A žádný rukopis, který obsahuje nějaký...
Khaled Hosseini, který by se podle mého názoru měl správně přepisovat do češtiny jako Chálid Hosejní, je autor píšící romány odehrávající se v současném Afghánistánu, odkud sám pochází. Do češtiny byly zatím přeloženy tři jeho knihy: Lovec draků, Tisíce planoucích sluncí a A hory odpověděly. Knih ze současného Afghánistánu je na trhu více. Nedávno jsem četla například knihu s příznačným názvem...
Toto téma je příbuzné s předchozím příspěvkem na téma, zda psát v první či ve třetí osobě. Stejně jako u hlediska vyprávění si jako čtenář většinou příliš nevšímáte, jestli je knížka psaná v minulém či přítomném čase. Pro autora je to však velmi významné, protože každý styl s sebou přináší něco jiného. Příklad vyprávění v přítomném čase: Nastupuje do tramvaje. Dívá se z okna...
Vyprávění v první osobě znamená psát příběh z pozice hlavního hrdiny. „Kráčel jsem ulicí, potkal jsem Marii. Zdála se mi smutná. Přemýšlel jsem, co se jí přihodilo.“ V literární terminologii se tomuto stylu říká „ich-forma“, z německého „já“. Vyprávění ve třetí osobě je psané z pohledu vypravěče, který vidí vše. Používají se buď vlastní jména, anebo zájmena on, ona, oni....
Už o svém příběhu nějakou dobu přemýšlíte, máte vybrané téma, žánr, vymyšlené přinejmenším hlavní postavy a tušíte, kam by se děj měl ubírat. Máte přinejmenším v hlavě (a v lepším případě už ve wordovském souboru či na papíře) poměrně konkrétní představu, o čem by vaše kniha měla být, ale zatím je to takové neuspořádané. Je tedy načase vnést do toho určitou strukturu....
* aktualizováno 7. února 2018 * Lidé mívají často zkreslené představy o tom, co znamená psát si deník. Představují si, že musíte každý den zapsat svoje činnosti od „byl jsem u zubaře“ po „pohádal jsem se se sousedkou“. Nebo že musíte něco zapsat každý den. Že musíte psát o tom, co jste dělali a zažili. Nic z toho není pravda. Deník...
