5 způsobů, jak bezpečně používat reálná místa a osoby ve své knize (+ rizika, kterým se vyhnout)

Nedávno mi volala kamarádka, začínající spisovatelka. Byla úplně rozhozená.

„Můžu do knihy napsat, že se příběh odehrává v nemocnici Motol?“ ptala se mě s obavou v hlase. „A co když tam bude hlavní hrdinka pracovat jako sestřička, která dělá chyby?“

Tahle otázka je opravdu důležitá – a i já jsem se s ní ve svých začátcích dost potýkala. Kolikrát jsem seděla nad rukopisem a přemýšlela, jestli můžu použít skutečné místo, nebo zmínit reálnou osobu. Protože kdo z nás se nechce vyhnout soudním sporům, že?

V tomto článku vám ukážu, jak bezpečně používat skutečná místa a osoby ve vašich knihách. A hlavně – na co si dát opravdu pozor.

Co musíte vědět, než začnete

Pokud o někom napíšete nepravdivou informaci, která poškodí jeho pověst, můžete mít problém. A to i tehdy, když jste tím toho člověka vůbec nemysleli, ale zkrátka jste napsali “lékař z oddělení toho a toho v Motole”.

Pokud píšete o někom pozitivně nebo neutrálně, jste zpravidla v bezpečí.

Příklad z praxe: Když napíšete, že se vaše hrdinka narodila v porodnici U Apolináře, je to v pořádku. Pokud ale necháte lékaře z této porodnice udělat fatální chybu, která povede k tragédii, už se pohybujete na tenkém ledě.

1. Skutečná místa – kdy ano a kdy ne

U skutečných míst (jako jsou třeba kavárny, nemocnice, obchody…) platí jednoduché pravidlo: rozhodující je kontext.

Můžete bez problémů napsat, že se příběh odehrává v kavárně Louvre a že tam vaše hrdinka pije kávu a čte noviny. To je neutrální popis reality.

Problém nastává ve chvíli, kdy:

• místo vykreslujete v negativním světle,
• uvádíte nepravdivé informace,
• poškozujete pověst konkrétního podniku.
• Uveďme si jako příklad kliniku plastické chirurgie, kde by v příběhu pacienti umírali kvůli nekvalitním implantátům. Pokud by šlo o skutečnou kliniku, je to problém. Pokud si název vymyslíte, je to v pořádku.

Praktické pravidlo tedy zní:

• neutrální nebo pozitivní kontext → skutečné místo je možné použít
• negativní kontext → místo si raději vymyslete

Zároveň platí, že veřejná místa (jako například ulice nebo náměstí) jsou obecně bezpečnější než soukromé objekty.

A pokud si nejste jistí? Změňte název. Vážně. Fiktivní nemocnice je vždy menší riziko než reálný soudní spor.

2. Reálné osoby – umění transformace

Používáte-li příběh reálné osoby, změňte co nejvíce údajů, které nemají přímý vliv na příběh. Zachováno by mělo zůstat pouze jádro příběhu – tedy emoce nebo základní situace.

Příklad: Skutečný příběh ženy, která přišla o dítě při autonehodě, můžete v knize přetvořit na příběh muže, který přišel o manželku při letecké havárii. Emoční rovina zůstane, ale detaily se změní natolik, že postava nebude rozpoznatelná.

U veřejně známých osob platí, že je můžete zmínit neutrálně, ale zbytečně riskujete, kdybyste jim přisuzovat činy nebo výroky, které nejsou pravdivé. 

Pokud svůj příběh zakládáte na skutečných událostech či lidech, určitě v úvodu knihy použijte disclaimer (např. Postavy v této knize jsou smyšlené a podobnost s osobami v této knize je čistě náhodná).

3. Značky a firmy – kde jsou hranice

Mnoho autorů má ze zmiňování značek zbytečný strach.

Ve skutečnosti je možné značky používat, pokud:

• slouží jako kulisa pro autenticitu,
• nejsou hlavním tématem knihy,
• nejsou vykreslovány nepravdivě nebo poškozujícím způsobem.

Je v pořádku, když hrdina jede v Mercedesu, pije Coca-Colu nebo nosí boty Nike. Problém nastává ve chvíli, kdy byste značce přisuzovali závady, podvody nebo neetické chování bez prokazatelného základu.

Vzpomeňte si třeba na knihu Podivuhodná cesta fakíra, který uvízl ve skříni z IKEA, kde se značka objevuje zcela přirozeně a bez negativního kontextu.

Značky používejte jako detail, ne jako terč kritiky.

4. Vymyšlené názvy – pozor na nečekanou shodu

Tady spočívá nebezpečí v tom, že název, o kterém si myslíte, že jste si ho vymysleli, může reálně už někdo používat.

Pamatujete si firmu Metacortex z filmu Matrix? Tvůrci museli název řešit právě proto, že se ukázalo, že společnost původně pojmenovaná “Cortex” skutečně existuje.

Proto je dobré:

• každý vymyšlený název vygooglit,
• zkontrolovat domény (.eu, .org., .com, .cz …),
• případně ověřit ochranné známky.

Osobně se mi osvědčilo kombinovat nesmyslná nebo méně obvyklá slova, aby byla pravděpodobnost shody co nejmenší.

5. Citlivá témata – etika versus umělecká svoboda

U tragických událostí hraje zásadní roli čas a respekt. Psát o čerstvé tragédii, i když změníte detaily, může být vnímané jako necitlivé a problematické.

Bezpečnější je:

• počkat s odstupem času,
• změnit zásadní okolnosti události,
• nebo se tématu vůbec vyhnout.

Za každým skutečným příběhem jsou reální lidé a skutečná bolest. A ta by měla být vždy důležitější než literární efekt.

Závěr

Používání reálných míst, osob a značek v knihách je možné. Jen je potřeba vědět, kde jsou hranice.

Shrnutí v kostce:

• místa používejte v neutrálním nebo pozitivním kontextu,
• osoby vždy důkladně transformujte,
• značky používejte jen jako kulisu,
• vymyšlené názvy vždy ověřujte,
• u citlivých témat dejte přednost respektu.
  

Nejdůležitější rada zní jednoduše: pokud si nejste jistí, změňte to. O trochu méně autenticity je vždy lepší než právní problém.

Pokud vám tento text pomohl vnést do psaní o něco víc klidu, splnil svůj účel. Držím palce, ať se vám vaše příběhy píšou s lehkostí a jistotou.

Ať vám to skvěle píše,
Veronika 🍀

Pokud dáváte přednost videu, mám pro vás shrnutí i v této podobě.