Deset knih, které jsem milovala v dětství (a klidně si je přečtu ještě teď)

Těchto deset knížek jsem v dětství milovala a rozhodně je doporučuji ke čtení všem dětským čtenářům i jejich rodičům, pokud je ještě nemáte v knihovničce (nebo jste je zatím nepůjčili svým potomkům :).

Nikolaj Nosov: Neználek

Především jsem milovala díl Neználek na Měsíci, ten jsem četla několikrát, naposledy dokonce v dospělosti. Neználek ve Slunečním městě mě také bavil. Neználkovy příhody mě zaujaly nejméně, ale také jsem je četla až jako poslední z těchto tří, v opačném pořadí by mě možná bavila víc 🙂
Rozhodně však nedoporučuju tzv. čtvrtý díl s názvem Neználek v Kamenném městě. Nenapsal to Nikolaj Nosov, ale jeho vnuk Igor Nosov. Kniha má stejný formát a podobné ilustrace, tím však podobnost končí. Kniha je velmi plochá a děj zcela nezajímavý.

Kir Bulyčov: Alenka z Planety Země

A její dvě pokračování Alenčiny narozeniny a Milión Alenčiných dobrodružství. Všechny tři knihy jsem v dětství četla několikrát.

Astrid Lindgrenová: Děti z Bullerbynu

Když jsem vyrůstala, snila jsem o tom, že žiju ve vesničce Bullerbyn a mám přesně takové kamarády. Všechna dobrodružství jsem s nimi zažívala, jako by to bylo doopravdy, a častokrát si je přehrávala v hlavě ještě před usnutím…

Ondřej Sekora: Ferda Mravenec a Brouk Pytlík

Přečetla jsem všechny díly, ani si je všechny nepamatuju z hlavy. Dodnes mě dojímá příběh můry, která se nemohla rozhodnout, jakou barvu šatiček si uháčkovat, a nakonec ty barvy smíchala tak, že se z ní vylíhl motýl s ošklivými nevýraznými hnědošedými křídly. Můra se styděla natolik, že od té doby létá jen v noci… Aneb Proč mám ráda můry. Jo a Berušku jsem ze srdce nesnášela. J

Valja Stýblová: Princ a Skřivánek

Upřímně řečeno, tuto knihu jsem četla několikrát i v dospělosti a patří k mým naprosto nejoblíbenějším knihám. Vypráví o přátelství dvou desetiletých chlapců Kristiána Prince a Nikolky Skřivánka. Když mi bylo deset let, rozhodla jsem se podle jednoho z těchto chlapců pojmenovat svého budoucího syna. Ještě stále věřím, že to tak jednou dopadne…

Kerstin Thorvallová: Jonáš a láska

Velmi milá a citlivá knížka o první lásce. Pětiletý Jonáš se na ulici zamiluje do Zuzanky, která se právě přestěhovala k nim do malého města. Ale osud je má opět rozdělit a Jonáš zažívá bolest ze ztráty… Budete-li to číst svým dětem, připravte se na to, že možná uroníte slzičku dvě i vy…

Richard Adams: Daleká cesta za domovem

Kniha vypráví o kolonii divokých králíků, kteří najednou přijdou o domov a jsou nuceni vydat se na dalekou cestu za hledáním nového. Velmi živě vykreslené postavy a velmi silný příběh. Také jsem četla několikrát.

Arthur Ransome: Trosečníci z Vlaštovky

Vlaštovka je malá loďka, na které se plaví skupinka dětí na opuštěný ostrov, kde zažijí spoustu dobrodružství. Vždy jsem toužila přesně takové dobrodružství prožít…

Eliška Horelová: Léto jako když vyšije

Příběh o dospívající dívce z města, která se dostane na vesnici mezi koňáky a nakonec jede na tábor s koňmi. Jakožto holka z města jsem příběh hltala jedním dechem.

Antonín Zhoř: Námořník Pepík a opička Rrra

Vyprávění o mladém námořníkovi, kterého zlý kapitán lodi zanechal na Opičím ostrově ztraceném v širém moři. Námořník Pepík se však dokázal spřátelit s jeho zvířecími obyvateli a založil na něm svůj nový domov. Něco jako Robinson Crusoe pro malé čtenáře. J

A ještě dvě knížky mimo žebříček deseti nejlepších. V dětství jsem milovala knihu básní Svatopluka Čecha Ve stínu lípy, především příběh o vnučce loutkáře, které zemřel dědeček, a jediné, co jí po něm zbylo, byla stará klisna a loutky. Velmi dojemný příběh. Mezi hlavní dětské knihy ji neřadím proto, že dnes už se „nenosí“ číst veršované věci, aspoň myslím. Ale kdybyste se k tomu náhodou dostali, rozhodně doporučuju.

Také jsem milovala knihu J.V. Plevy Malý Bobeš. Vím, že je dnes velmi zatracovaná, protože líčí socialismus v pozitivním světle. Když mi ale bylo deset, nic takového jsem v tom neviděla. Prožívala jsem příběh malého chlapce vyrůstajícího na vesnici v chudé rodině, jeho přátelství s Helenkou ze statku, ztrátu bratříčka na záškrt, přestěhování do „velkého města“ a seznamování se s životem v rodině jiné bohaté holčičky… Mrzí mě, že je tato knížka dnes tak odmítaná. Rozhodně patří k mým nejoblíbenějším dodnes.