Akademie psaní – cvičení: Jak volbou vypravěče ovlivníte vyznění příběhu

Vítám vás u dalšího cvičení v rámci Akademie psaní na stránkách Odstartujte svoji knihu

V dnešním cvičení si ukážeme, jaký dopad má volba vypravěče – tedy osoby, z jejíhož pohledu příběh vyprávíte, na celkové vyznění vašeho příběhu.

Nemám na mysli to, zda budete psát v 1. nebo ve 3. osobě. Na to se podíváme v některém z dalších cvičení. Toto cvičení funguje jak pro ich-formu, tak pro er-formu.

Instinktivně byste mohli říct, že nejlogičtější je vyprávět z pohledu hlavního hrdiny, jako třeba Katniss v Hunger Games. Tak je to samozřejmě v pořádku.

Někdy ale nechcete vyprávění zabarvit pohledem hlavního hrdiny.

A zde je právě příležitost zvolit, kdo bude vypravěčem.

Vezměte si dva typické příklady, kdy je vypravěčem někdo třetí, kdo v příběhu jako takovém nehraje velkou roli: Jako zabít ptáčka od Harper Leeové a Na Větrné hůrce od Emily Brontëové.

Kniha Jako zabít ptáčka vypráví o rasismu v Americe v první polovině 20. století. Černošský mladík je obviněn ze znásilnění bělošské dívky. Příběh ale vypráví asi osmiletá dívka, dcera advokáta obviněného mladíka.

Jen si představte, jak odlišně by ten příběh vyzněl, kdyby byl vyprávěn z pohledu obviněného, ale i z pohledu jeho advokáta. Právě nevinnost dívenky tomu dodává specifický ráz.

Děj nádherné knihy Na Větrné hůrce sledujeme očima nového podnájemníka. Ten se setká s majitelem Hůrky, nevrlým Headcliffem, a je z toho celý špatný. Proto se vyptává domácí, milé a sympatické Nelly, co se tam vlastně stalo.

A Nelly mu tento příběh začne vyprávět. Díky tomu můžeme vyprávění sledovat jako nezávislý pozorovatel, nezatížení tím, že by se nás některá postav se snažila ovlivnit vlastní pravdou.

V dnešním cvičení si proto vyzkoušíme následující věc.

Představte si tento výjev:

Na silnici leží tělo mrtvé kočky.

Není to příjemný pohled – je patrné, že kočka zemřela násilnou smrtí. Není jasné, zda ji někdo zabil úmyslně, nebo ji porazil třeba náklaďák.

Vedle kočky stojí strážník a cosi si zamyšleně zapisuje do notýsku. Je patrné, že se mu na této scéně něco nezdá.

Teď se otevře zahradní branka a z ní vychází upravená mladá žena s asi šestiletým chlapcem. Při pohledu na scénu před sebou se oba zaraženě zastaví.

Převyprávějte tuto scénu nejprve očima té ženy, pak jejího syna a na závěr policisty.

Všimli jste si, jak se líčení situace změnilo?

Toto cvičení mějte na paměti, až se budete rozhodovat o tom, z pohledu které postavy vyprávět váš příběh!

A ještě tu pro vás mám nový hod Příběhových kostek:

Těším se na vás zase za týden!