Dělení lidí podle čtyřlístků – Kam patříte vy? :)

Každý z nás už někdy našel čtyřlístek. Anebo se o to aspoň pokusil. Zamysleli jste se někdy nad tím, že lze lidi kategorizovat podle toho, jak se k hledání čtyřlístků stavějí?

Když jsem dnes šla natrhat morčatům trávu (zřejmě letos poslední, neboť má od zítřka začít mrznout), uviděla jsem trs jetele a v jeho středu čtyřlístek. Opatrně jsem ho utrhla a rozhodla se nechat si ho pro štěstí, když mi padl zrak na ještě jeden, který rostl opodál. Začala jsem se rozhlížet po třetím, který tam však nebyl, což mě z jakéhosi důvodu tak nějak zklamalo. Pomyslela jsem si, že je to pro mě typické – život mi toho nadělí spoustu, ale já se zacyklím na tom jednom, co zrovna nemám. Oba nalezené kousky jsem opatrně svírala mezi dvěma prsty, zatímco jsem dokončovala původní úkol opatření oběda pro tři nenasytné krčky, a najednou mě napadl tenhle příspěvek.

Vypozorovala jsem totiž už dřív, že přístup k hledání čtyřlístků dost vypovídá o vašem přístupu k životu. Bývá to často obrazem toho, jak život bereme, a jak se stavíme k výzvám i příležitostem.

Do které skupiny patříte vy? 🙂

Ti, kteří když spatří jetel, vidí zároveň příležitost, jíž nelze nevyužít. S vervou se pustí do hledání čtyřlístku, se střídavou úspěšností, a když jejich hledání zrovna skončí bezvýsledně, jsou z toho po pravdě dost špatní. Jejich vytrvalost však většinou k nějakým těm výsledkům vede.

Ti, co čtyřlístek najdou, i když ho zrovna nehledají a jenom jdou kolem, čímž přivádějí k šílenství ty, kteří se na nalezení čtyřlístku upnuli.

Ti, kteří čtyřlístek našli náhodou, ale tváří se, že tomu tak je vždycky, a že je to přece samozřejmost a nechají se za to ostatními obdivovat.

Ti, co se holedbají, že čtyřlístek najdou, kdykoli si zamanou, a cítí se díky tomu být něčím víc. Pro jistotu však svoje štěstí moc často nepokoušejí, aby svou sebejistotu příliš nepodkopali neúspěchem.

Ti, co se jen letmo kouknou na jetel a hned uvidí čtyřlístek, utrhnou ho, rozhodnou se, že chtějí najít ještě druhý a jsou zklamaní, když se to nepovede. (Variantně Ti, co našli hned dva na jeden zátah, chtějí třetí a jsou zklamaní, když se to nepovede. Touché.)

Ti, co nikdy nenajdou, i když se o to opravdu snaží, a považují to za potvrzení toho, že mají v životě prostě pořád smůlu.

Ti, co se o hledání čtyřlístku ani nepokusí, protože přece oni nemůžou nikdy nic najít, takže proč by se ztrapňovali zkoušením, že jo.

Ti, co mají jiné starosti než hledání čtyřlístků. Vy na rozdíl od nich nemáte zjevně co dělat, když  máte nejen čas čtyřlístky hledat, ale navíc ztrácet čas tím, že o tom ještě píšete! 😉

Ti, co považují hledání čtyřlístků za hloupost, ke které by se ONI nikdy nesnížili.

Ti, co se hledání čtyřlístků štítí. Vždyť na ten trávník čůrají psi, kdo by na to sahal a nedejbože si to  nosil domů! (A po této myšlence si preventivně, ačkoli na nic nesahali, třikrát umyjí a vydezinfikují ruce.)

Tak co, poznali jste se v tom? 🙂