Jak můj blog ke jménu přišel

Když ve mně jednoho dne uzrál nápad začít psát blog o knížkách, vyvstala otázka, jak ho pojmenovat. Načetla jsem však dost startupových knih – tedy knih, které radí, jak se postavit na vlastní nohy a začít si vydělávat tím, co vás baví (o nich bude zvláštní příspěvek), abych věděla, že musím začít hned a nečekat, až budu mít všechno dokonale promyšlené, protože takový okamžik nemusí nastat nikdy.

Ústřední téma blogu mi bylo jasné hned – knihy a vše, co s nimi přímo i nepřímo souvisí. Psát o psaní, o čtení, o motivaci a inspiraci. Ale – jak ho pojmenovat?

Jednoho dne jsem jela do práce autem po klasicky zacpané Jižní spojce, a jelikož řídím na „automatického pilota“, myšlenky měly dost prostoru rozutéct se do dáli. V té chvíli jsem neuvažovala o ničem konkrétním, prostě jsem si jen tak pro sebe přemýšlela o všem možném, dívala se za pomalé jízdy kolem a na půl ucha u toho poslouchala zpravodajství v rádiu.

Vtom jsem si všimla od bláta špinavé šály, obtočené kolem krajnice. Pomyslela jsem si: Jak se tam asi dostala? Kdo ji ztratil? Nebo ji ta někdo namotal schválně, aby nechal někomu vzkaz? Ale potom jaký?
A náhle jsem se přistihla, jak si v duchu říkám: Všechno je příběh. Skrývá se v každé zprávě, v každém člověku, v každém předmětu, v každé události. Až jsem málem sjela z vozovky, jak mi to secvaklo. To je ono! Všechno je příběh! Dokonalý název pro můj blog, vyjadřující úplně přesně, co chci vyjádřit.

Rozbitý sandál ležící na trávníku pod okny paneláku na sídlišti má svůj příběh.

Ztracená rukavice, která vám vypadla z kapsy bundy, má svůj příběh.

Rozbité okno má svůj příběh.

Okamžitě jsem ten den sedla k počítači a registrovala si doménu www.vsechnojepribeh.cz. A od té doby se mi stále potvrzuje, že to tvrzení je zcela výstižné.

Například dnes ráno. Ve zprávách hlásili, že „francouzská policie hledá muže, který vtrhl do domova pro seniory vyzbrojený nožem a brokovnicí a zavraždil tam jednu ženu. V domově žijí řeholníci, jeptišky a bývalí misionáři.“ Okamžitě jsem v tom viděla příběh – ten muž mohl být syn jedné z jeptišek, která původně jeptiškou nebyla, ale zklamala se v lásce a poté, co porodila syna, ho dala k adopci a sama odešla do kláštera, a ten syn – již dospělý – se to nyní dozvěděl a šel se jí pomstít, protože prožil hrozné dětství… Tak to vůbec nemuselo být, ale zkrátka…

…všechno je příběh.

Takže teď už to víte. 🙂