Lena Valenová: Pointa je alternativa pro české autory, kteří si mohou splnit sen o vydané knize

Lena Valenová žije v New Yorku a má již pět knižních zářezů. Po čtyřdílném Moři nálezů a ztrát se pustila do další knihy s velmi zajímavým nápadem. Cool Girl je kniha určená dospívajícím dívkám, ale počtou si i dospělejší čtenářky. Vypráví o reality show, podle které dostala knížka název, a v níž se soupeří o titul nejvíc cool holky. Kniha je ale zajímavá mimo jiné tím, že má interaktivní konec. Poslední kapitola má několik různých podob v závislosti na tom, která ze soutěžících soutěž vyhraje. Vliv na výsledek mají přitom sami čtenáři, mohou pro svou oblíbenkyni hlasovat na internetu, kde si také – na stránce www.coolgirlsoutez.cz – můžete přečíst závěrečnou kapitolu. Jestli ještě váháte, co koupit dětem za vysvědčení, Lenčina knížka je ideální dárek!

Rozhovor se hodně točí kolem vydání knihy přes nakladatelství Pointa, ale dozvíte se něco i o zákulisí Lenčina psaní a její tvorbě obecně.

Ahoj a vítej na stránkách Odstartujte svoji knihu. Díky, že sis na nás udělala čas! Knihu Cool Girl jsi vydala přes Pointu, což je jiný typ nakladatelství, než je na knižním trhu běžné. Popsala bys pro čtenáře tohoto blogu, v čem vydání přes Pointu spočívá?

Určitě moc ráda. Pointa je online nakladatelská služba, která sdružuje autory, profesionály z oboru (grafiky, redaktory, korektory, ilustrátory atd.) a samotné čtenáře. Na rozdíl od klasického nakladatelství nemá Pointa žádný ediční plán. Svým konceptem připomíná spíš rozšířené zakázkové nakladatelství, která jsou u nás ostatně poměrně běžná. Pointa funguje ve zkratce tak, že si autor hotového rukopisu na portálu Pointy založí projekt a jakmile se mu podaří vytvořit vlastní tým, který se skládá z redaktora, korektora, grafika a sazeče, čtyř profesí, bez kterých se výroba tištěné knihy neobejde, spustí se crowdfundingová kampaň, jejíž cílem je získat potřebnou částku na financování výroby knihy. Na knize se začíná pracovat až po úspěšném předprodeji, tedy ve chvíli, kdy je zajištěno pokrytí všech nákladů. Samotní čtenáři tak mohou dopomoci vzniku zajímavým knihám a mají tak další možnost, jak podpořit české autory.

Ve facebookové skupině Odstartujte svoji knihu bývá Pointa často kritizována. Jak jsi s celým procesem byla spokojená ty? Bylo těžké najít si sama grafika, korektora a další?

I tady platí, že nejlepší odpovědí na kritiku jsou konkrétní výsledky. V tomto případě množství a rozmanitost knih, které vznikly za dva roky působení Pointy.

Co si budeme povídat, cokoli co děláme, se vždycky v určitém bodě setká s kritikou. Sama jsem si vyslechla mnohé stesky autorů, kteří nebyli spokojeni s prací klasických nakladatelství (nelíbila se jim výsledná obálka, anotace, způsob propagace knihy, případně nedostatečná komunikace ze strany nakladatelství), stejně tak jako nářky těch, kteří se kvůli vydání samonákladem zadlužili a jen horko těžko získávají investici zpátky. Opravdu se nedá říct, že jedna cesta je lepší než druhá. Pointu proto vnímám jako alternativu pro české autory, kteří si mohou splnit sen o vydané knize bez toho, aby museli čekat na odpovědi z nakladatelství, nebo se sami bez zkušeností a potřebných znalostí pouštěli do samonákladu. Sama jsem si prošla celým procesem a s výslednou knihou jsem nadmíru spokojená.

I přes moje počáteční obavy bylo hledání týmu kolegů velmi jednoduché. Přímo na platformě Pointy je zaregistrováno velké množství odborníků z různých profesí. Pokud je vaše kniha zaujme, může se stát, že vás sami kontaktují, případně je oslovíte jedním kliknutím a na spolupráci se pak domluvíte po e-mailu. Je to opravdu snadný proces. Pointa zprostředkuje nejen kontakt mezi autory a potenciálními kolegy, ale postará se také o smlouvy a všechny administrativní kroky (včetně plateb), což zase považuji za velkou výhodu oproti samonákladu. Ocenila jsem také vstřícnost a profesionalitu týmu Pointy. Když jsem měla jakékoli pochyby, bylo na koho se obrátit a neměla jsem tak pocit, že jsem na všechno sama.

Máš přehled o tom, jak se kniha prodává? V klasických nakladatelstvích jsou zisky z prodeje knih většinou malé, pokud se dílo nestane bestsellerem. Jak je tomu při vydání přes Pointu?

Knihy vydané přes Pointu jdou do klasické distribuce. Zisky z prodeje knih, které obdrží autor, jsou však v tomto případě minimálně dvojnásobné. Podle smlouvy část vydaného nákladu náleží samotnému autorovi, který s ním může nakládat podle vlastního uvážení a tím si i navýšit případný zisk z prodeje. Vzhledem k současné situaci, kdy někteří velcí distributoři na českém knižním trhu ohlásili platební neschopnost (tzn. autoři dostanou za prodané knihy zaplaceno s velkým zpožděním, v krajním případě vůbec.), považuji možnost prodeje vlastních knih čtenářům napřímo za velmi důležité.

Předchozí knihy jsi vydala v nakladatelství Klika. Proč ses u Cool Girl rozhodla zrovna pro Pointu? Byla to Tvá první volba, nebo ses nejprve setkala s odmítnutím v několika „klasických“ nakladatelstvích?

Na vydávání knih se dívám z pohledu autora, který chce vydávat knihy pravidelně. Proto jsem se rozhodla vyzkoušet různé formy a možnosti, které se mi nabízejí, a vybrat tu, která mi nejvíc vyhovuje z dlouhodobého hlediska, případně je podle potřeby kombinovat. K Pointě mě proto přivedla zvědavost. Líbila se mi představa vytvoření si vlastního týmu, možnost podílet se úzce na výrobě knihy a zároveň mít zázemí nakladatelství. Přesvědčila mě také rychlost celého procesu. Jsem netrpělivá a představa, že bych měla čekat třeba dva, tři roky na vydání dopsaného rukopisu, se mi vůbec nezamlouvá. Cool Girl! jsem dopsala loni v lednu, v únoru jsem založila projekt na platformě Pointy, v květnu proběhl předprodej a začátkem října už byla kniha v policích knihkupectví a zúčastnila jsem se s ní Humbookfestu v Praze. Nemusela jsem se starat o administrativní část (smlouvy, platby kolegům atd.) ani o distribuci (Pointa využívá distribuční kanály Albatros Media), což také považuji za velké plus.

O správnosti mého rozhodnutí svědčí i to, že ve stejnou dobu, kdy jsem si založila projekt u Pointy, zaslala jsem rukopis na zkoušku i do tří nakladatelství, která vydávají knihy pro stejnou cílovku. Dodnes mi od nich nepřišla žádná odpověď. Kladná ani záporná. Nic…

Co bys poradila autorům, kteří chtějí svůj rukopis také vydat přes Pointu?

Doporučila bych hlavně nepodcenit přípravu před samotným předprodejem. V Pointě organizují pro autory tematické workshopy a na jejich blogu je spousta návodů: jak na crowdfundingovou kampaň, jak vybírat kolegy do týmu  a množství užitečného materiálu, které je provedou celým procesem krok za krokem.

Určitě bych doporučila dát si dostatečný čas na důkladné pročtení profilů kolegů a následně si s nimi dohodnout přesné podmínky spolupráce, říct si na rovinu, jaká jsou vaše očekávání, stanovit si přesný časový harmonogram a  rozsah prací.

Je také dobré myslet na plán B. Počítejte i s možností, že se nevybere celková částka, a předem si připravte různé scénáře, včetně následujícího kroku v případě, že crowdfundingová kampaň nebude úspěšná. Sama jsem do toho šla s tím, že získám přinejmenším cenné zkušenosti, na kterých můžu zase dál stavět.

V neposlední řadě je třeba mít na paměti, že hlavním ambasadorem knihy je sám autor, na kterém leží největší podíl při propagaci. Pokud se tedy na ní nechcete aktivně podílet, pak tato cesta zřejmě ani nebude  pro vás. I tady platí, že každému vyhovuje něco jiného a každý má od vydání knihy jiná očekávání. To, že jeden autor je schopný si knihu sám zafinancovat, nasmlouvat distributory a dělat účinnou propagaci, neznamená, že by se do samonákladu měl pouštět každý. To samé platí o klasickém nakladatelství. Pro mě je nejdůležitější výsledná kniha a její cesta ke čtenářům. Jakým způsob vydání zvolím je druhotné.

 Jak Tě napadlo udělat v knize několik různých konců?

Baví mě zkoušet nové věci a to i při psaní.  Příběh Cool Girl! jsem chtěla něčím obzvláštnit. Chtěla jsem nějakým způsobem zapojit čtenáře, aby nebyli pouhými pasivními pozorovateli. Když se totiž v knize objevuje soutěž, už většinou od začátku víte, jak to asi dopadne. Takový příběh s jasným koncem by mě ale asi ani nebavil psát. V Cool Girl! má tak čtenář příležitost ovlivnit osud knižního hrdiny. Popřemýšlet o jednotlivých postavách v trochu hlubší rovině. Hlavní téma Cool Girl! jsou navíc sociální sítě a jejich vliv na každodenní život teenagerů. Interaktivní zpracování knihy mi tak přišlo více než příhodné. V prvních třech částech se čtenář nejprve seznámí se třemi hrdinkami – Tinou, Martou a Anet, které kromě osobních vazeb spojuje také účast v soutěži typu reality show. Každá má přitom svůj důvod k účasti a sen, který si chce díky výhře splnit. Samotná soutěž s názvem Cool Girl! zabírá poslední, čtvrtou část, na jejímž konci čtenáři spolurozhodnou o vítězce a podle výsledku jejich hlasování si následně přečtou online speciální epilog. Dozví se tak, jak moc se změní/nezmění jejich život díky výhře/prohře. Zda se splní jejich sny a očekávání.

Používáš hodně exotická jména – přestože je soutěž z českého prostředí, mezi soutěžícími v reality show najdeme Gemmu, Kloe či Salmu. Podle čeho vybíráš jména pro své hrdinky a hrdiny?

Při psaní první verze je můj hlavní cíl sepsat příběh. Detaily doplňuji později. U vedlejších postav si mnohdy nechávám pojmenování až na konec. V první verzi tak mívám postavy AB, CD atd. Když jsem u Cool Girl! sepisovala soutěžní část, kde bylo hned deset soutěžících, aby se mi to nepletlo, pojmenovala jsem si je jednoduše Alfa, Beta, Gamma, Delta,…, Zeta. Z Alfy se poté stala Apolena, z Bety Běla a tak dále.

Jména postav jsou vždycky tak trochu oříšek. Sama jsem si k pojmenování knižních hrdinů vytvořila vlastní systém. Snažím se, aby se jména v knihách neopakovala, což se logicky s každou napsanou knihou stává čím dál tím větší výzvou. Sepsala jsem si proto seznamy ženských a mužských jmen do excelové tabulky a rozdělila je do tří kategorií (hlavní hrdina, vedlejší hrdina, ostatní). Vzala jsem si k ruce kalendář a podle toho, jak mi které jméno zní, jsem ho vepsala do příslušného sloupce. Nestane se mi tak, že bych jméno, které by slušelo záporákovi v mojí x-té knížce, „vyplýtvala“ na nějaké vedlejší postavě. I to byl vlastně důvod, proč jsem vybrala pro soutěžící v Cool Girl! méně obvyklá jména, jako Kloe a Salma, a které  mohou být  klidně přezdívky, vybrané samotnými dívkami, podobně jako tomu bývá na sociálních sítích. Vedle Gemmy se tak objevuje například i Danča (a ne Daniela). 

U Cool Girl! jsem si navíc pohrála také s iniciály hlavních hrdinek, kdy jsem účelově vybírala ze jmen, která začínají na T, M, A. Důvod byl jazykově-grafický. Kniha je rozdělena na čtyři části. První tři (Světlo TMA, Sem TAM,  Šach MAT) obsahují vždy tři kapitoly, každá je věnovaná jedné hrdince, a jejichž pořadí určuje název konkrétního dílu; v první části je to T-M-A (Tina, Marta, Anet) a tak dále. Ráda si totiž při psaní hraju a sama pro sebe si vymýšlím podobné blbůstky. 🙂

V čem se liší Tvá tetralogie Moře nálezů a ztrát od Cool Girl? Tedy kromě inovativního pojetí konce 🙂

Moře nálezů a ztrát má detektivní linku, která se line celým příběhem. Hlavní hrdina zde pátrá po své minulosti a událostech, které vedly k jeho zmizení krátce po narození. Volnou inspirací mi byl příběh Hrabě Monte Cristo. Děj  mojí série je však zasazen do současnosti a jeho protagonisté Elena a Michael chodí ještě na střední školu.

V tetralogii se odráží take moje láska k cestování. Zatímco Cool Girl! se odehrává výhradně v ČR, s hrdiny Moře nálezů a ztrát se čtenáři podívají nejen do Prahy a do New Yorku, ale také do Paříže, Říma a na další exotická místa. Pro napsání Cool Girl! mě zase inspirovaly vlastní zážitky a zkušenosti z období dospívání, kdy jsem se věnovala hře na klavír, závodně běhala dlouhé tratě a sedm let tančila společenské tance.

Chystáš pokračování Cool Girl? Pokud ne, pracuješ teď na něčem novém?

O pokračování Cool Girl! si píší samotné čtenářky, což mě samozřejmě ohromně těší. Vzhledem k interaktivnímu zakončení knihy je však případné pokračování o trochu složitější. Mám rozmyšleno několik verzí, tak ještě uvidím, pro kterou se rozhodnu. Pokračování Cool Girl! se budu věnovat přes léto a sama jsem zvědavá, co z toho nakonec vznikne.

Během karantény v New Yorku jsem napsala nový příběh s názvem Bohemian Royals. Jedná se o alternativní realitu ze současnosti, kdy na Pražském hradě nesídlí prezident, ale královská rodina. Tištěná kniha nevyjde dříve než příští rok, ale už od poloviny června se můžete začíst do příběhu online v mobilní aplikaci StoryMe, kde kromě Bohemian Royals najdete také spoustu dalších příběhů od českých autorů (*appku si lze stáhnout zdarma).

Co je pro Tebe při psaní knihy nejtěžší a co si naopak nejvíce užíváš?

Baví mě celý proces. Počáteční vymýšlení zápletek, charakteristiky postav, jejich vzájemné vazby, vybírání jmen, dokonce i to nekonečné přepisování. Je úžasné sledovat, jak se myšlenka, která se vám jednoho dne zrodila v hlavě, postupně mění v čtyř set stránkovou knihu.

Méně záživné je snad jen přepisování oprav do textu. Během několik fází vlastních editací si jednotlivé kapitoly tisknu. Je mnohem efektivnější, když člověk vidí text z jiné perspektivy než na obrazovce počítače a vyhovuje mi, když můžu psát do tištěného textu poznámky, škrtám v něm, přepisuji a měním mezi sebou odstavce a věty. Tahle kontrolní část mě obzvlášť baví. Jednotlivé listy rukopisu si beru s sebou ven (do kaváren, nebo do parků), a chodím pracovat na místa, kam se mi obvykle nechce tahat počítač. 

Píše se Ti lépe ráno nebo večer? Jsi skřivan nebo sova?

Jsem definitivně sova. 🙂 Píšu především odpoledne, nebo navečer. Ráno můj mozek potřebuje nejprve nastartovat, takže se v dopoledních hodinách věnuji jiné práci, e-mailům a technickým textům.

Jak reaguješ na to, když se setkáš s kritikou? A jak na Tvé psaní reaguje rodina a přátelé?

První kritika na moji knihu mě zastihla zcela nepřipravenou, to otevřeně přiznám. Člověk se ale časem trochu obrní a získá určitý odstup. Naopak mě těší, když čtenáři o mých knihách mluví, sdílejí svoje názory. Komentáře v různých knižních databázích ani recenze dnes už vůbec neberu jako kritiku. Naučila jsem se rozlišovat osobní názory od konstruktivních komentářů. Každý máme jiný vkus a líbí se nám jiné věci, což je naprosto přirozené. Ani moje knihy nejsou úplně pro všechny.

Mám samozřejmě ohromnou radost, že se z knížek těší i moje okolí, i když nejsou přímo cílovými čtenáři. Největší odporou je mi můj muž, který je sám velký knihomol, zároveň i skvěle píše. 🙂 Byl to také on, kdo věděl jako první o mém úmyslu napsat a vydat knihu, i když kvůli jazykové bariéře žádnou z mých knih zatím ještě nečetl. Ostatně od rodiny a přátel v zahraničích dostávám neustále dotazy, kdy že nechám knihy přeložit? No, budu to muset co nejdříve napravit!

Prozradíš, kdo jsou tví betačtenáři? Podle čeho si je vybíráš?

Betačtenáře jsem využila zatím pouze u Cool Girl!. Po vytvoření profilu projektu na Pointě se mi ozvalo hned několik betačtenářek, které zaujal popis knihy, a z nich jsem poté vybrala tři, kterým jsem zaslala jednotlivé příběhy hlavních hrdinek. Betačtenářky tak nečetly celý rukopis, ale jenom jeho vybrané části. Chtěla jsem se tak přesvědčit, zda samotné příběhy – Tiny, Marty a Anet – fungují sami o sobě. Moc mi pomohla i zpětná vazba betačtenářek u soutěžní části. Byla to v každém případě zajímavá zkušenost a určitě ráda využiji betačtenáře i v budoucnu.

Kdybys mohla potkat samu sebe, když jsi s psaním začínala, co bys svému mladšímu já s odstupem let ohledně psaní poradila? A co bys poradila všem začínajícím spisovatelům?

Nehrotit a nestresovat se tolik! To je to první, co mi přijde na mysl, když se ohlédnu zpátky. Určitě bych také vybírala pečlivěji spolupracovníky a s propagací začala mnohem dříve.

A co bych doporučila začínajícím spisovatelům? Nejdůležitější je napsat první verzi. Od toho se všechno odvíjí. Nestačí mít skvělý nápad, pokud ho nepřetvoří v plnohodnotný příběh. Hned na začátku by si proto měli ujasnit, proč píší a co od vydání knihy očekávají. Psaní je jako kterákoli jiná činnost. Ne vždycky máte náladu zasednout k počítači a psát, jsou části, které vás nebudou až tolik bavit, pročítat ten samý text po sto padesáté, také nemusí být zrovna legrace. Kniha se ale bez proseděných hodin u počítače prostě nenapíše. Držet v ruce knihu, jejíž příběh vznikl ve vaší hlavě, ale za tu námahu a občasné odříkání fakt stojí. 🙂

Děkuju za rozhovor!