Rozhovor s Petrem Jasinskim: Psaní zabere 10x více času, než jste čekali

Petr Jasinski je dlouholetý lektor a poradce v oblasti komunikace a prezentování. Seznámila jsem se s ním na jeho kurzu Staň se skvělým lektorem, na který jsem se přihlásila přes server Naučmese, jelikož plánuju mít svůj vlastní kurz psaní knih, který spustím v roce 2017.

Kurz Petra Jasinskiho rozhodně můžu doporučit všem, kteří se rozhodli začít s vlastním lektorováním. Při té příležitosti jsem se dozvěděla o tom, že Petr kromě učení je také autorem knížky s názvem Rozšířená rodina dle vlastní volby. Je to „kniha o tom, jak se nezbláznit z výchovy dětí. Manuál na to, jak si z noční můry udělat jednu z velkých životních radostí a vychovat šťastné a zdravé děti“ (citováno ze serveru databazeknih.cz).

Požádala jsem Petra o rozhovor pro svůj blog jakožto jejího autora.

Ahoj Petře, díky, že sis udělal čas na rozhovor! Prozradíš na úvod mým čtenářům, jak ses vlastně dostal k učení?

Úplně neplánovaně. Popravdě by mě nikdy nenapadlo, že zrovna já budu někdy něco učit a už vůbec ne komunikaci. Vzniklo to prostě z životní potřeby, kdy jsem v jednom ze svých dřívějších zaměstnání vedl tým lidí a zjistil, že jim potřebuji pomoci s jejich prezentačními dovednostmi. Firma takové vzdělání nenabízela, tak jsem na to vymyslel vlastní metodu a následně zjistil, že mi to nejen ohromně jde, ale zároveň mě to velice baví.

Jedna věc je vést kurzy a druhá napsat knihu – navíc o dost jiném tématu než jsou Tvé kurzy. Mohl bys projekt Rozšířené rodiny více přiblížit?

Já často říkám, že to není nic nového. Že jsme jen přebalili tisíc let starou tradici výchovy dětí v kmenech a na vesnicích do modernějšího hábu, nebo chcete-li metodiky. Inspirujeme lidi, aby si vytvořili rodinu ze svých přátel a sousedů. Učíme rodiny, že navzájem spolupracovat je jednoduché, pro všechny výhodné a hlavně zcela přirozené. Jen jsme to za posledních pár desítek let tak nějak zapomněli dělat.

Koho napadlo s něčím takovým přijít?

Ačkoliv knížku jsem napsal já, autory konceptu jsou kromě mě ještě Vratislav Hlásek a Martina Elterlein. Celá věc vznikla z našich dlouhých filozofických debat nad tím, co všechno je dnes s výchovou dětí a rodinným životem špatně. A taky proč to tak je a především co s tím udělat.

Máš s psaním nějaké zkušenosti? Co bylo na jejím sepsání nejtěžší?

Vždycky jsem rád psal, za posledních 15 let jsem měl několik různých blogů. Na knížku jsem ale paradoxně nikdy ambice neměl. Mým „přirozeným“ žánrem je úvaha a sem tam jsem se dopustil nějakého cestopisu, což byly ve své podstatě vždy krátké formy. Ona i ta knížka je vlastně úvaha, která se ve své druhé půlce přerodí klasickou literaturu faktu, s jasným cílem téma vysvětlit a čtenáře něco nového naučit.

Nejtěžší pro mě bylo přetavit „můj jazyk“ a mé přímé uvažování ve formu, která je přístupná každému, i unavené matce samoživitelce na konci dlouhého těžkého dne. Celý textový obsah knížky vznikl za týden intenzivního psaní, ale přetavit ji následně v její finální podobu zabralo další tři měsíce. Byla to ovšem cenná, byť místy velmi frustrující zkušenost.

Co děláš pro její propagaci?

Nejraději bych řekl, že nic, protože vnitřně necítím potřebu ji propagovat. Mám za to, že ta kniha si své čtenáře sama najde právě ve chvíli, kdy oni sami řeší témata, která jsou v knize popsána. A přesně to se i děje. V realitě to ovšem znamená, že ti samí lidé organizují a zvou mě na setkání a semináře, kde o knize či konceptu RR já nebo někdo z mých spoluautorů hovoříme.

Máš už nějaké ohlasy čtenářů?

Mám spoustu. V současné době víme o desítkách rodin po České republice, které se tímto konceptem v různé míře inspirovaly a žijí tak. A věřím, že těch, o kterých nevíme, je ještě více. K tématu máme i webové a Facebookové stránky, takže i tam vidím, co se kolem tématu Rozšířených rodin děje.

Co bys poradil někomu, kdo by rád napsal knihu, ale neví, jak začít? Nějaké tipy?

Mě se osvědčilo sepsat nejdříve na jedno místo super stručně všechny myšlenky, které chci vyjádřit a proč. Prostě to vysypat z hlavy a mít možnost se na to objektivně a z nadhledu podívat. Může to být formou post-it lístečků, může to být elektronicky v nějakém formátu, kde se s tím dá snadno hýbat. (Pro mě je to v WorkFlowy.com). Pak totiž člověk uvidí, zda vůbec má smysl z toho knihu dělat. A pokud ano, tak v jakém pořadí ji napsat, co mu tam chybí, co tam naopak nepasuje a tak dále. A pak už je třeba psát a být připraven na to, že to celé zabere 10x tolik času, než si původně myslel.

Děkuju za rozhovor! 🙂

Také děkuji a přeji krásný den.